Pane Babiši, je to krize! Premiér zkouší přeblábolit očividné jevy
Andrej Babiš v nedělních Otázkách Václava Moravce pronesl větu, která mě naplňuje jistou nadějí. Premiér se totiž snaží přelhat realitu, přeblábolit a přežvanit očividné jevy. A to dělávají lidé, když se dostanou do úzkých. Přiznávám, že i když mám rád rozkvetlá pole kvetoucí řepky jako cenná estetická obohacení české krajiny, tak mi skutečnost, že Babiš jeví známky nervozity, udělala radost.
„Půjdu za panem prezidentem. Budu mu vysvětlovat, že je koaliční smlouva a že i když má jiné názory na pana Staňka a pana Šmardu než ČSSD, tak by zkrátka měl mému návrhu vyhovět,“ řekl Babiš. „Udělám všechno pro to, abych ho přesvědčil, aby zkrátka tento spor, a není to krize, byl zažehnán.“ A to je velmi útěšné sdělení. Krize totiž samozřejmě je, dá se říct, že největší od roku 1989. Všechny dřívější maléry našich politiků ve srovnání s Babišovými lumpárnami blednou a lidé i Babišovi političtí partneři toho mají dost. Přesto se Babiš snaží tuto skutečnost přelhat.
Negují malé děti
Znegovat realitu je naprosto samozřejmé, když jsou vám čtyři roky. Podobný postup generuje například dítě, které rozlije kakao. Na ubruse je hnědá louže, sklenička je převrhnutá, protože do ní dítě vrazilo rukou, kakao kape ze stolu na zem a dítě opakuje „To spadlo samo, já jsem do toho nevrazil.“ Všichni, kteří někdy byli ve styku s dítětem, obzvlášť ti, kdo jsou rodiči a to dítě doma vychovávali, to viděli a zažili. A pokud nebyli úplně padlí na hlavu, tak se s tím dítětem nehádali a nechali ho v jeho dětinské lži – protože všichni víme, že děti z toho ještě nemají rozum.
Pokud podobné popírání, negování očividné reality praktikuje dospělý člověk, může to mít dvě příčiny. První je patologická – nějaká neuróza, nedospělá osobnost, hysterie, porucha osobnosti, a to jsem ještě vynechal možný vliv omamných a psychotropních látek. Ale my přece všichni víme, že Andrej Babiš je zdravý jako řepka. Dieta z Kostelce je až zázračně zdravá, takže pan premiér vzkvétá fyzicky i psychicky. Jediné léky, které kdy potřeboval, byla homeopatika na křivdu – a ty bral naprosto oprávněně a pochopitelně, protože Andrejovi křivdí, kudy chodí, všichni. Takže nějakou hysterii, psychopatii nebo neurózu můžeme zcela vyloučit.
Když je někdo v úzkých
Regresní chování samozřejmě nastává i u duševně zdravých jedinců – a to zvláště u těch, u kterých je pochybný jejich etický background. Chování malého dítěte – jako výrok Andreje Babiše u Václava Moravce – generuje dospělý zdravý člověk, když je ve stresu, je zvyklý lhát a mlít nesmysly a je zahnán do slepé uličky. Když je dostatečně nestoudný a nemá argument, tak jak malé dítě popře realitu, protože tím uteče z diskuse či sporu. Je to zbabělé, trapné a ubohé – ale takový holt náš Andrejko je. Takže nemůžeme na základě toho nesmyslu vyřčeného u Moravce diagnostikovat panu Babišovi poruchu osobnosti (dříve psychopatie), ale celkem kompetentně můžeme soudit, že už sám cítí, jak mu teče do bot. Proto popírá, že už ho mají opravdu dost nejen voliči, ale i jeho političtí partneři.
Krize kolem osoby ministra kultury, která de facto znamená „hlasitý odpor“ Babišova koaličního partnera, zastihla pana premiéra v poněkud pumprdentlich situaci. Neznáte-li slovo pumprdentlich, budu citovat klasika: Představte si dámu ve večerních šatech, kožichu a lodičkách, kterak cestou do opery na chodníku šlápne do lejna. No – a jak si pak otírá ten výkal z noblesní lodičky o hranu obrubníku – tak to je pumprdentlich. Babiš viděl na Letné víc než čtvrt milionu lidí, kteří ho opravdu mají dost. Babiš je dnes a denně konfrontován s realitou svého pokračujícího stíhání. Jako člověk, kterému hrozilo pět let vězení za anekdotu, mohu kompetentně prohlásit, že trestní stíhání vlastní osoby člověku nepřidá. A nyní už mu – jak je oslaben – hezky okopávají kotníky jeho partneři. Takže jednání o novém ministru kultury opravdu nejsou spor, ale krize – i když to Babiš popírá.
Svítá naděje?
Vedle tvrzení, že krize není, přišel Babiš v Otázkách i s jiným nápadem. Řekl, že odchod ČSSD z koalice by znamenal předčasné volby. Takže – i když chvílemi regresivně blábolí, že krize není, zjevně chápe ohrožení své moci a zjevně chápe i to, o co jde už asi většině občanů této země. Ano – chceme předčasné volby. Chceme je proto, abychom se zbavili Babišovy oligarchie, a zdá se, že k tlaku voličů se opatrně přidávají i Andrejovi koaliční partneři, kteří ho už také mají dost. Proto upřímně doufám, že Babišovi ta krize, i když ji popírá, zlomí vaz.
