Školská reforma – to nejsou jen platy učitelů. Pomohlo by zkrácení povinné školní docházky
Je škoda, že veřejná debata o školství se v posledních letech de facto scvrkla na zvyšování platů učitelů a (ne)povinnou maturitu z matematiky. Dovoluji si nabídnout k diskuzi jiná opomíjená témata: Zkrácení povinné školní docházky, dřívější nástup dívek do škol nebo systém školného na vysokých školách, který by studenty motivoval ke smysluplnějšímu výběru oboru.
Patrně jste si povšimli, že se doba zrychluje, proto naše školství žákům a jejich rodičům připadá většinou pomalé, nudné a zkostnatělé. Aktuálně doba přípravy na život trvá devět let na základní škole, čtyři roky na škole střední a následně u stále většího množství lidí i pět let na škole vysoké, popřípadě další roky na doktorandském studiu. Je sice pravda, že u žádného jiného živočišného druhu netrvá dětství a mládí tak dlouho jako u člověka, nicméně výše zmíněná doba studia je i tak nesmírně dlouhá. Z čehož též logicky plynou mimo jiné stesky na zdlouhavost, nezajímavost a pomalost studia.
Na základce děti často ztrácejí čas
Řešení se nabízí, i když jde proti současným trendům. Zkrátit dobu studia. K diskuzi dávám svůj návrh zkrátit délku studia na základní škole nejprve na osm a následně možná postupně na sedm let a střední školu na tři roky. Máme rok 2019, ne 1919, děti dnes rychleji rozumově a biologicky dozrávají. Informace se také dají dnes najít mnohem snáze a hlavně rychleji než dříve. Většina žáků se ve školách zákonitě nudí, což dokazují i četné průzkumy. Určitě teď neříkáme, že se výuka nemá zkvalitnit a zatraktivnit, ale ruku v ruce by s tím mělo jít i zákonité zkrácení doby studia. Výuka by se měla přiměřeně zhustit, aby se žáci nezdržovali zbytečnými prodlevami nehodnými moderní doby.
Dalším souvisejícím námětem je, že zákonodárci dnes nijak nezohledňují fakt, že dívky v průměru dozrávají rychleji než chlapci. Kdo má či měl doma pětiletou „slečnu“ a kluka, jistě potvrdí. Samozřejmě i v tomto existují výjimky, ale ty nechme nyní stranou. Vhodné se jeví, aby dívky začínaly povinnou školní docházku již v pěti letech a chlapci nadále v šesti. Nepochybně by nadále měly být možné odklady počátku studia u obou pohlaví, ale jen v individuálních, odůvodněných případech, ne plošně.
Vysoké školy ku prospěchu, ne k rekreaci
Zkrácení vzdělávací doby by také pomohlo našemu hospodářství. Čím dříve by mladí mohli (ne museli) vstupovat na trh práce, tím lépe. Psát o nedostatku pracovníků na dnešním trhu práce by bylo asi nošením nočních ptáků do Athén. Není paradoxem, že na jednu stranu se v Česku hovoří o pozdějším odchodu do důchodu, za chvíli budou běžně pracovat i sedmdesátníci a spousta cizinců, aby měl v ČR vůbec kdo pracovat – a současně mladí zdraví občané budou trávit desetiletí ve školních lavicích? Není to divné?
Nezapomínejme ani na školy vysoké. Na nich by se měla posílit odpovědnost studentů za výběr školy. Větší úlohu v systému by měly sehrávat praktičtěji orientované, soukromé vysoké školy a na školách veřejných by se mělo začít uvažovat o zavedení přiměřeného (motivačního) školného. K diskuzi dávám 10 až 15 tisíc korun za semestr – to by bylo samozřejmě odvislé od nákladů té které konkrétní vysoké školy. Stát by měl navíc možnost u vysoce společensky potřebných a aktuálně nedostatkových oborů (modelově například stomatologie) zákonem určit, že na takových oborech by se školné dočasně či dlouhodobě neplatilo. Mladí lidé by pak studovali jen to, co berou skutečně vážně. Vždyť o peníze jde až v první řadě.
Sečteno – i u školní docházky platí okřídlené: Méně je někdy více. Nebojme se změn! Doba je rychlá a školství musí také reagovat
Autor je právník.
