Babišovo vládnutí se smrsklo na pouhý správní provoz a Česku ujíždí vlak. Co na to lid, je teď spokojen?
Pamatujete? Bývalo to v těch starých zkorumpovaných časech neschopných tradičních stran, kdy se ve veřejném prostoru vášnivě debatovalo o podobě daní, důchodů, zdravotnictví, vzdělání – čili o záležitostech důležitých pro naši současnost i budoucnost. Na koncepční práci se dnešní vláda nezmůže, pracuje podle dětské říkanky „Vařila myšička kašičku, na Babišově rendlíčku, tomu dala, tomu taky, tomu hodně, tomu málo, na toho se nedostalo...“
Aby se dostalo i na něj, vláda teď navrhuje zvýšení spotřební daně na cigarety, tvrdý alkohol a na výhry. Ano, ta vláda, jejíž premiér se kdysi zaklínal, že daně zvyšovat nebude. Vyšší zdanění hříchu vypadá méně ošklivě, než kdyby daňová sekyra dopadla na „nevinnější“ hrdla. Paradoxní ale je, že ve skutečnosti dopadne na voliče aktuální levicové koalice spíš než na voliče Pirátů či středopravých stran.
Provozní ve Strakovce
Babišovo vládnutí se už zkrátka smrsklo na pouhý správní provoz. Protože má potíže s policejním vyšetřováním doma i s vyšetřováním kontrolních orgánů v Evropské unii, stal se vazalem prezidenta. Nechá ho tančit na ústavě kozáčka, bojí se ho. Co kdyby jeho pomoc potřeboval kvůli svým privátním problémům.
Na nějaké reformy nemá ani sílu, možná ani představivost (je obchodník, jak říká), nemá dost odborníků. Nemá ani vhodné politické partnery. Pro socialisty a komunisty mají být školy, zdravotnictví či důchody placeny pouze z veřejných peněz a tomu se musí podřídit daňový systém. Mám peníze – rozdám, nemám peníze – zvýším daně. To nelze donekonečna.
V mezičase takového nevládnutí nám ujíždí vlak. Tleskáme nad zprávou v médiích, že se devět zdejších vysokých škol dostalo v jednom z pravidelných světových žebříčků do první tisícovky univerzit, naše nejlepší – Karlova – se ocitla na konci první třístovky. Ale to je málo! Měli bychom mít ambici aspoň na první stovku.
Nebo z jiné oblasti: ve vládě se už měsíce přou o pármiliardový přídavek na sociální služby, přitom je jasné, že v budoucnu, při stárnutí české populace, bude tahle oblast potřebovat spousty dalších a dalších miliard navíc. O zdrojích na starobní důchody a zdravotní péči příštích seniorů nemluvě. Jenže slavná příslušná komise řeší v penzích gender, nikoli hrozící nedostatek peněz. Střecha hoří, politická reprezentace dává těsnění do dveří.
Teď už máme, co jsme chtěli?
Říká se často, že lid si takovou politiku žádá. Chce se mít lépe tady a teď, chce stát, který o něj pečuje, dodržování ústavnosti ho nezajímá, na slovo reforma, ohlašující cosi nového, riskantního a neznámého, je alergický. Babišův rendlíček mu stačí. Ale dostává ten zmíněný lid jinou nabídku? Ona existuje, její držitelé ji však nedokáží dostatečně přesvědčivě představit.
Babiš umí prodávat, ale nemá co. Jeho konkurenti mají co, ale neumějí to prodat. Tak jsou zatím – k naší škodě – rozdány politické karty.
Daňové přiznání v roce 2020: Kdy a jak odevzdat a kdo ho podává >>>
