Matteo Salvini: zachránce Itálie, nebo xenofob nenávidící imigranty? Pravda je složitější
Možná jste také zachytili aktuální informaci o tom, že italská vláda, jejímž motorem je ministr vnitra Matteo Salvini, plánuje vydat přísnou vyhlášku, na základě které by mohla pokutovat lodě neziskových organizací až do výše zhruba pěti a půl tisíce eur za každého migranta, jehož protiprávně dovezou na italskou půdu. Velká část italské veřejnosti (zejména ze střední třídy) mu tleská, nicméně současně se stal dynamický čtyřicátník Salvini i předmětem ostré kritiky. Nejen od Italů, ale od „progresivistů a neoliberálů“ de facto z celé Evropy. Mimo nelidského přístupu k běžencům, je mu vyčítáno, že Itálie vymírá, a že migranty, a to i ty nelegální, tudíž potřebuje.
V Itálii žije teď asi šedesát milionů lidí. Pokud by se však do roku 2100 do Itálie nikdo nepřistěhoval a demografický vývoj by probíhal jako doposavad, bude tam na konci století pouhých 30 milionů obyvatel. Proto prý ministr Salvini nejedná dobře.
Zastánci migrace s oblibou tvrdí, že přistěhovalci pro cílovou zemi znamenají jednoznačný ekonomický prospěch. Tvrdí se, že imigranti spotřebují za život v nové zemi méně veřejných zdrojů než původní „domorodé“ obyvatelstvo. Myšleny jsou například náklady na zdravotnictví, školství, sociální péči nebo kulturu. Migranti navíc přispívají do společné veřejné pokladny na důchody původní populace, čímž lze údajně (spolu)vyřešit důchodový problém. Organizace pro pomoc uprchlíkům uvádějí, že do pěti let se naprostá většina migrantů snaží pobyt legalizovat tím, že mají legální zdroj obživy, tedy že řádně platí daně a sociální pojištění.
Shrnuto – zastánci migrantů, včetně těch nelegálních tvrdí, že migranti jsou pro stát ekonomickým přínosem, protože přinášejí ve finále jen ekonomické zisky.
Právo suverénního státu rozhodnout, kdo v něm bude žít
Každý líc má ale i svůj rub. I když mohu se zastánci imigrace částečně souhlasit, je třeba dodat, že existují i jiná kritéria než jen ta výhradně ekonomická. Například sociální, bezpečnostní, kulturní, politická a další. Těm nemusí migrace vždy prospívat A také je zapotřebí důsledně rozlišovat migraci legální a nelegální. Je přece něco jiného, když si pozvete na stavbu tři cizince, se kterými dohodnete jasné podmínky, za jakých u vás budou pracovat, než když se vám na staveniště nekoordinovaně nahrhne několik set „nevyžádaných pomocníků“. A navíc Vám do toho budou tvrdit lidé z neziskovek, že je musíte rychle vzít a basta.
Již nyní žije v Evropě několik desítek milionů cizinců, někteří déle, někteří kratší čas. Z mnohých se postupem času stali více či méně našinci. Jen v ČR jich nyní žije přes půl milionu.
Určitě nikdo rozumný neříká, že by do Evropské unie neměli proudit další cizinci ze třetích zemí, mělo by se tak ale dít koordinovaně a promyšleně. Na věci se také nesmí přiživovat různé pašerácké gangy, které vydělávaly a nadále vydělávají miliardy dolarů na neštěstí jiných. To musí přestat, a v tom má Matteo Salvini pravdu. Itálie – stejně jako všechny ostatní země světa – musí mít nezadatelné právo říci, kdo bude v ní žít a jak dlouho.
Autor je právník.
