Marek Stoniš: Zamkněte si v Praze auta, přichází Martin Bursík...
„Běžná auta budou muset z Prahy zmizet. Pokud má teď Pražan automobil se spalovacím motorem, tak by měl být jeho poslední. Každý krok, který vedení města udělá, bude přepočítáván na redukci snížení tuny CO₂. Obrazně říkávám, že v Praze bude vedle koruny (a snad brzy i eura) platit nová měna: tuna CO₂. Všechna rozhodnutí budou objektivizována směrem k tomu, jaký efekt přinesou v cíli, kterým je klimaticky neutrální Praha.“
Tohle jsou perly někdejšího šéfa Strany zelených Martina Bursíka, jež pronesl coby nově jmenovaný předseda pražské magistrátní komise pro udržitelnou energii a klima (omlouvám se za tak perverzní výrazivo, jen cituji) v rozhovoru pro Český rozhlas.
Bylo by snadné odpálkovat Bursíkovy fantasmagorie vtipem, že okamžitě po skončení rozhovoru jej odvezla Chocholouškova rychlá záchranná služba do Bohnic. Ale bylo by to laciné a také neprozíravé. Kvůli Bursíkovým zeleným vizím a někdejší politické moci už totiž částečně v jeho světě žijeme. A není to nic vábného. Krátká rekapitulace: Martin Bursík kdysi coby ministr životního prostředí zabránil těžit i kůrovcem napadené dřevo. A kůrovci se u nás tak zalíbilo, že začal likvidovat další české lesy. Co bude dělat Bursíkův zelený svět? Za chvíli začne vyšilovat, že za kůrovcovou kalamitu může Václav Klaus a změny klimatu.
Další Bursíkovo zelené perpetuum mobile: Zákonem nařízené přimíchávání biosložek do pohonných hmot. Tedy byznys, který ničí auta, zdražuje benzín i naftu, ničí přírodu, odvádí vodu z krajiny, a byznys, z něhož má největší prospěch náš tatíček oligarcha Andrej Babiš.
A nechtěli byste ještě pár dobrých historek o tom, jak Bursík ve jménu uhlíkové chiméry stál u největšího ekonomického tunelu po listopadu 1989, zvaného solární energie? Nezlobte se, na to by omezený prostor tohoto úvodníku nestačil.
A teď tedy tento nikým nevolený popleta stanul v čele pražské uhlíkové komise a hodlá rozhodovat, jakými auty mohou Pražáci v budoucnu jezdit a jakými ne. Jeho jako restituenta mnoha lukrativních pražských nemovitostí ekonomické dopady vlastních bizarních nápadů zajímat nemusejí; svá elektroauta může na delších cestách přepřahat, jako se před vynálezem těchto pekelných strojů přepřahali koně na dostavníkových trasách.
Jenže takových jako on není mnoho. Pro většinu průměrných Čechů je pořízení auta, třebaže toho levnějšího se spalovacím motorem, pořád velkou investicí, jež pohltí nezanedbatelnou část jejich příjmů. Nehledě na to, že naše hlavní město má zcela jiné problémy než vážení uhlíku. Je neprůjezdné. Je rozkopané. Dostavba páteřních komunikací v nedohlednu. Nejsou v něm byty. Nesekají se trávníky a alergický plevel bují ještě více než městská byrokracie. Rozpočet se prožírá a neinvestuje. (Aby ne, když musíme místo toho platit uhlíkový provoz nových bezuhlíkových komisí.)
A navíc. Mám neodbytný pocit, že nová bursíkovina je tak trochu podvodem na pražských voličích. Kdyby Hřib s Čižinským a Pospíšilem před volbami odkryli karty a přiznali, že hodlají svým voličům zakazovat jízdu klasickým autem, kolik procent by ve volbách asi dostali?
No, i když…
Text vyšel jako editorial nového Reflexu, který si můžete koupit v našem Ikiosku >>>
