Přelidnění planety je obrovský problém, o kterém politici mlčí. Princ Harry si zaslouží potlesk, ne úsměšky
Je v principu správné, že se v poslední době hodně hovoří o změnách klimatu a o globálním oteplování, nicméně vědci a politici se bojí vyslovit jeden z hlavních problémů, od něhož se odvíjejí další. Mají strach popsat jednu z hlavních příčin ekologických problémů – je nás na planetě příliš mnoho a stav se neustále zhoršuje. Pro srovnání: kolem roku 1800 žila na planetě necelá miliarda lidí, dnes je nás bezmála osm miliard.
Pamatuji, jak relativně nedávno v roce 1987 se „slavil“ pětimiliardtý člověk na světě – bylo to jugoslávské novorozeně jménem Matej Gašpar. A náš počet dál stoupá neuvěřitelným tempem, i když už se lehce zpomaluje. Deseti miliard lidí na planetě dosáhneme patrně kolem roku 2050. Dodejme, že dle renomovaných expertů OSN bude více než padesát procent úhrnného nárůstu světové populace dáno zvyšováním počtu obyvatel devíti zemí, a to: Indie, Nigérie, Pákistánu, Demokratické republiky Kongo, Etiopie, Tanzanie, Indonésie, Egypta a USA (řazeno od nejvyššího po nejnižší populační přírůstek).
Navíc dnešní člověk za sebou nechává mnohem větší ekologickou stopu než jeho předchůdce ze zmíněného přelomu 18 a 19. století. Spotřeba dnešních lidí je násobně větší a nic moc na tom nezmění, že místo igelitových tašek začne lidstvo používat papírové a přestane létat na dovolené k moři.
Greto, řekni jim to!
Britský princ Harry se nechal před pár dny slyšet, že se svou manželkou Meghan počítají maximálně se dvěma potomky. Královský pár má starost, že s vyšším počtem dětí by příliš zatížil životní prostředí. Za tento krok se jim dostalo nejedné zbrklé kritiky, nicméně pokud se nad jejich krokem zamyslíme hlouběji, jde o vysoce rozumný postoj. Někdo řekne: „My máme v Pardubicích s manželkou také jen jedno či dvě děti a nikdo o nás v novinách nepíše.“ To je samozřejmě pravda, nicméně rozhodnutí Harryho s Meghan má vysoce symbolickou hodnotu a může ovlivnit mnohé další. Doufejme, že hlavně ve zmíněných „turbo populačních“ zemích, z nichž některé byly kdysi britskými koloniemi.
Možná i hyperaktivní švédská slečna Greta (a její PR team) by do své agendy mohla přibrat důležité téma přelidnění planety. Místo věčného obecného omílání, že politici nic nedělají a že máme začít panikařit. Pokud by celoplanetárně vlivná Greta jasně řekla: „Lidičky, pokud máte rádi planetu, mějte maximálně dvě děti,“ světu by mohla hodně pomoci.
Politici mají strach hovořit o přelidnění, to je známý fakt. Smutné je, že se o něm veřejně zdráhají mluvit i vědci. Musíme otevřít oči a nebát se pojmenovávat problémy.
A teď přijde něco nepopulárního, za co mě „humanisté“ asi ukamenují – vyspělý svět musí započít intenzivněji apelovat na země, které jsou hlavní aktuální prapříčinou přelidnění planety. K diskuzi nutno dát, zda kupříkladu rozvojovou pomoc nepodmínit závazkem na snížení porodnosti. Ano, to zní tvrdě, ale jiné cesty patrně není. Rozhodně to zde není myšleno nějak kolonialisticky či dokonce rasisticky, ale zachránit planetu Zemi, na které bude žít třeba patnáct či dvacet miliard lidí, asi vskutku nepůjde. A to ani kdyby se k její záchraně konaly konference každý týden a kdyby existoval milion aktivních holčiček, které budou objíždět tyto konference se svými ekologickými výzvami.
Autor je právník.
