Šéf ODS Fiala: V Česku žádná ústavní krize není, jen problém Babiše a Zemana
V letošním létě padají teplotní rekordy. Jedním z příznaků hypertermie (přehřátí organismu) je malátnost, zmatenost a posléze i bezvědomí. V případě (ne)výměny ministra kultury to vypadá, že hypertermie postihla premiéra, sociální demokracii, ale i část komentátorů.
Není se co divit, když sledujeme, jak nelze zvládnout tak banální a ústavně jednoduchý úkol, jako je změna ministra. Tváří v tvář této absurdní situaci se mluví o politické, dokonce ústavní krizi či o snaze změnit parlamentní demokracii na poloprezidentský systém. Podobná hodnocení jsou nejspíše příliš „vznešená“. Věc je prostší a motivy jednodušší. Je to „jen“ krize dvou ústavních funkcí a dvou osob, prezidenta a premiéra.
Mocenské duo
Respektovaný ústavní právník Jan Kysela nedávno dostal otázku, o co vlastně jde prezidentovi. Jeho odpověď byla výstižná: nejde mu o nic, respektive o nic jiného, než aby se pobavil. Samozřejmě že jsou zde nějaké další zájmy, ale ty jsou vlastně nepodstatné. Miloš Zeman se baví. Nejlépe tehdy, když dělá problémy. Zvláště rád je dělá ČSSD. Ale nově i premiérovi. Proč nyní i jemu? A proč ne, když může...
Zde jsme u podstaty věci. Síly uvnitř mocenského dua Zeman–Babiš se přeskupily tak, že premiér je zcela závislý na prezidentovi.
Miloš Zeman nám po léta dokazuje, že takovou situaci dokáže náležitě využít. A to také vysvětluje, proč předseda vlády fakticky odmítl řešit problém kolem ministra kultury. Prezident mu kauzou ministra kultury vlastně už třetí měsíc brání v práci. Pokud by šlo o ústavní spor o to, kde jsou hranice premiérových pravomocí a prezidentovy svévole, byla by na místě kompetenční žaloba. Bylo by to pochopitelné: „Pane prezidente, vážím si ústavy, vážím si úřadu prezidenta, proto je normální vyjasnit si kompetence a povinnosti Ústavním soudem.“
Nekazit zábavu
Jenže určitě si rozmyslíte kazit někomu zábavu, pokud vás stíhá policie, vy i vaše rodina máte na krku hrozbu obžaloby, honí vás auditoři Evropské komise, váš dotacemi podporovaný osobní byznys je najednou středem pozornosti, už ho neplatí nějaký „Brusel“, ale ze své kapsy čeští daňoví poplatníci, jako první člověk v polistopadové české historii jste zaplnil Letnou svými odpůrci... No, a pokud jde o váš sen, že volební výsledek 2017 byl jen začátek, tak ten se postupně rozplývá. Protože víte, že lepší už to nebude.
Tragédie vládní politiky spočívá přesně v tomhle. V celé této politické skrumáži kolem vlády, premiéra a prezidenta už nejde o program, zápas idejí, o nějaký obsah a smysl. Je to krize dvou ústavních funkcí.
Nesvéprávný premiér
Předseda vlády je politicky nesvéprávný, neboť je v konfliktu zájmů, kam až oko dohlédne. A prezident? Ten se už hlavně baví. Bez podpory prezidenta by předseda vlády nemohl své osobní a podnikatelské problémy ve funkci přežít. A politicky svéprávný a bezúhonný premiér by zase netoleroval prezidentovi, že se k němu chová jako ke svému rukojmí.
Lidé vyšli na náměstí a na podzim se tam vrátí. My bojujeme v Parlamentu až do voleb v menšině. Bez voleb se většinou nic nestane. Ani se žádná nová většina než ANO s KSČM a SPD v Poslanecké sněmovně nevytvoří.
Nejen proto, že počty jsou dány. Jinou většinu si nepřeje prezident. No a premiér, ten skloní hlavu, protože pokud ho prezident nebude chránit, nevydrží ve funkci ani dva měsíce. Přibližně v polovině volebního období sledujeme, jak srozumitelná politika zkolabovala, nahradila ji jakási pokleslá zábava a výkonná moc je toho celého rukojmím.
První úkol budoucí vlády, o kterou se budeme ucházet, bude vyvést výkonnou moc z krize, vrátit politice smysl a obsah. Ukončit éru této bezobsažné politiky, rizikových státních rozpočtů, nových daní, přebujelé byrokracie, redukce české politiky v Evropě na obhajobu dotací pro Agrofert atd. Protože tohle není v zájmu České republiky. Jsem přesvědčen, že bojovat o dobrou budoucnost má smysl.
Autor je předsedou ODS
