Spolupráce s ISIS, migrace, čeští vězni. Pár věcí, na které se Babiš v Turecku Erdogana nezeptá
Turecká armáda je obviněna z válečných zločinů v Sýrii a v tureckých věznicích sedí přes sto tisíc lidí z politických důvodů. Také tam na šest let sedí dva Češi odsouzení za pomoc syrským Kurdům v boji proti IS. Bude tohle všechno zajímat i českého premiéra?
Premiér Babiš jede do Turecka, kde se setká s prezidentem Erdoganem. Hlavním cílem návštěvy jsou obchodní vztahy a snaha získat od turecké vlády alespoň část z 12 miliard korun, které do projektu uhelné elektrárny v Turecku investovala česká firma. Turecko má vůči Česku dluh, a tak bude Babiš ve výhodné pozici - dovolí si být k Erdoganovi kritický? Nebo bude diplomaticky mlčet, jako to činí zbytek světa? Erdogan se už dlouho chová jako diktátor a válečný štváč a všichni mu ustupují. Stejně jako kdysi Hitlerovi.
Erdoganova politika totiž za posledních pět let významně ovládá dění v Evropě a na Blízkém Východě. Je to právě Turecko, které na svém území umožnilo v roce 2015 vykvést obchodu s lidmi, kdy pašeráci poslali přes moře do Evropy přes milion lidí, což vyvolalo v Evropě migrační krizi. Turecké úřady nikdy nezasáhly proti pašerákům, kteří prodávali běžencům oranžové nafukovací čluny a nefunkční vesty.
Ve stejné době se přes Turecko valily desetitisíce džihádistů - mužů i žen, aby se v Sýrii přidaly k Islámskému státu či k Al Kájdě. Ani proti tomu Turecko nikdy účinně nezasáhlo.
A musíme zmínit i spolupráci s Islámským státem a roli Turecka ve válce v Sýrii. Uniklé e-maily dokazují, že Erdoganova rodina bylo zapojena do obchodu s ropou, která pocházela z Islámského státu. Zatímco se celý svět bál islamistů a Kurdové s nimi válčili, Turecko profitovalo z obchodu s ISIS. Přestože je turecká armáda druhá nejsilnější v NATO, do bojů s ISIS se nikdy přímo nezapojila.
Turecko je zapleteno do syrské války od jejího počátku, zejména podporou sunnitských islamistických skupin, v Sýrii je odpovědné za válečné zločiny a porušování lidských práv. Vloni v lednu Erdogan vyhlásil vojenskou operaci Olivová ratolest a během dvou měsíců spolu se syrskými žoldáky dobyli Afrín, oblast na severu Sýrie u tureckých hranic. Učinili tak pod záminkou „boje proti teroristům“ – kurdským milicím YPG a YPJ. Druhá největší armáda v NATO proti nim nasadila letadla a Afrín vybombardovala. Vzdušný prostor nad Afrínem Turecku uvolnilo Rusko. Turecké bomby zabily přes pět set civilistů. Turecko se tak už zmocnilo 5000 km2 syrského území a nikdo ani necekl. Později OSN a USA dokázaly, že Turecko je zodpovědné v Afrínu za mnoho válečných zločinů.
137 tisíc Kurdů z Afrínu bylo vyhnáno ze svých domovů. Jejich majetky byly zkonfiskovány. V Afrínu vlají portréty Erdogana a platí zde turecké zákony.
Pod záminkou boje proti terorismu nejen že Turecko páchá válečné zločiny, ale také řídí desetitisíce soudních procesů uvnitř země. Ve věznicích je 50 000 lidí odsouzeno za terorismus. Jen ale 1000 za spolupráci s Islámským státem. Většina lidí sedí za podporu Gullenistů či Kurdů. Human rights watch upozornila, že pod rouškou "podpora terorismu" lze v Turecku skrýt vše a soudní procesy jsou často vykonstruované.
Podobnému soudnímu procesu čelili v Turecku i dva Češi - Markéta Všelichová a Miroslav Farkas. Jsou odsouzení za to, že podporovali syrské Kurdy. Všelichová tak činila slovně, Farkas pyká za to, že se přidal ke kurdským milicím YPG a bojoval proti Islámskému státu. Podle Turecka jsou však příslušníci kurdských milicí teroristé a teroristou je každý, kdo je podporuje. Přitom právě syrští Kurdové svedli hlavní boj s IS v Sýrii.
Miroslav Farkas a Markéta Všelichová dostali za pomoc syrským Kurdům šest let natvrdo. Nyní jsou za mřížemi druhým rokem. Pravda, jejich blbost byla, že jeli přes Turecko, ale to nic nemění na tom, že trest je neúměrně vysoký.
Česká diplomacie pro Všelichovou a Farkase udělala vše, co se dá. Nic víc, ale ani nic míň. Na webu ministerstva zahraničí se píše, že podle dostupných informací nebyla účelem cesty této dvojice do Sýrie účast na teroristické činnosti, ale žádat jejich vydání do Česka, není možné. Taková dohoda mezi oběma zeměmi chybí. Čechů, kteří se přidali ke kurdským jednotkám a bojovali proti Islámskému státu, je víc. Veřejně se k tomu však nehlásí.
Andrej Babiš má nyní unikátní šanci: může se za ně přimluvit, aby je turecké úřady po dvou letech propustily. Erdogan není v dobré pozici – ekonomika v Turecku je špatná, jeho strana AKP nevyhrála komunální volby, USA zastavily Turecku prodej stíhaček F35 a Tureckem podporované skupiny v Sýrii prohrávají boj s Asadem. Erdogan hrozí válkou. Babiš je ve výhodné pozici. Uvidíme, zda ho zajímají i lidská práva nebo jenom byznys.
