Hlavně stabilitu! Žádná vyšetřování, žádné politické spory, máme jiné starosti...
Řeší se jen samé nesmysly. Tento pocit z fungování politiky mají zjevně nejen leckteří voliči, ale i samotní politici. Jenže „nesmysl“ je pojem příliš abstraktní a hodnocení dost subjektivní. Navíc za „nesmysly“ jsou často vydávány i věci možná ne zcela smyslné, ale určitě důležité. A nepříjemné.
Hned několik názorných příkladů zaznělo v nedělních televizních debatách. Řeč pochopitelně došla i na kauzu Čapí hnízdo a očekávané rozhodnutí státního zástupce ohledně premiéra Andreje Babiše. „My máme dost jiných starostí… ekonomie zpomaluje, máme tady sucho, máme tady kůrovce, máme stovky dalších problémů. A jestli by něco mělo být heslem aspoň do konce roku, nebo do toho příštího, tak stabilita,“ shrnul to hezky v Otázkách Václava Moravce na ČT šéf sněmovny Radek Vondráček (ANO). Záměnu ekonomiky za ekonomii nechme stranou.
Neboli ono známé – vyšetřování skončilo, zapomeňte. Ať už skončilo jakkoliv. Anebo raději ani nic nevyšetřujte. Protože pokud by pro dotyčného nedopadlo dobře, znamenalo by to nejen narušení kýžené stability, ale přímo i obrovskou křivdu. „Doufám, že justice rozhodne v můj prospěch, protože budu mít konečně pocit, že tu máme spravedlnost,“ prorokoval Andrej Babiš v Partii na TV Prima.
Ale nejde jen o prošetřování podezřelé dotace pro Čapí hnízdo. Nelze například namítat nic proti tomu, že uplynulá tahanice o výměnu ministra kultury byla zcela zbytečná, stála příliš mnoho politické energie a mediálního prostoru. Ovšem ne už tak její průvodní jevy – od ještě většího rozklížení koalice po narušování ústavních pravidel.
Hlavně ale, že už je opět klid na práci… a stabilita. „Myslím, že jsme si těch komentářů za poslední tři měsíce navzájem užili až dost. Je to pryč,“ udělal za tím tečku Radek Vondráček. A přišel s vcelku rozumným nápadem uspořádat na téma prezidentských pravomocí seriózní parlamentní debatu. Ovšem s jednou podmínkou – nesmělo by během ní zaznít „Miloš Zeman“. Možná by to mohlo mít podobně zničující následky jako vyslovení Voldemortova jména. A bylo by po stabilitě.
Které problémy jsou tedy vážné a které nesmyslné? Nepochybně se (nejen) v současné politice věnuje spousta času podružnostem. „Nežijeme v historické době, ale v hysterické době, a to ve všech oblastech našeho života,“ konstatoval během debaty na ČT šéf Senátu Jaroslav Kubera (ODS). A jako příklady zmínil pomník (myšlen Koněvův), zanechávání uhlíkové stopy, aktivistku Gretu, zákazy kamionů o nedělích…
V lecčems jistě pravda, ale v politice se vedou spory i o věcech zdánlivě malicherných. Právě na konkrétních detailech se totiž vyjeví názory na celá témata. A když už nic jiného, tak je to příznakem toho, že si žijeme spokojeně. Že si vlastně užíváme i té vzývané stability a nemusíme se ji jezdit učit do Číny, jak o tom kdysi mluvil Miloš Zeman.
A stejně tak by bylo pošetilé se snažit tuto miliardovou velmoc poučovat, což ovšem nutně neznamená, že máme mlčet, pokud se tam dějí takové věci, jako nyní v Hongkongu. Přestože šéf Sněmovny to vidí jinak: „Máme radit vládě Čínské lidové republiky, co mají činit u sebe v zemi?“
Ale zpátky k politické stabilitě. Tu by samozřejmě narušily předčasné volby. Ty, kteří se jich bojí, ale v nedělní debatě na ČT uklidnil Jaroslav Kubera: „Skoro všichni poslanci si koupili nová auta, mají hypotéky, takže předčasné volby opravdu nehrozí.“ No, uvidíme, jestli to bude stačit.
