Rakouské volby: Politický mladík míří zpátky do čela vlády. Protestní svobodní přežili svůj velký skandál
Zítřejší rakouské předčasné parlamentní volby mají svou příčinu v aféře, která na jaře otřásla tamní politickou scénou. V půlce května bylo zveřejněno tajně natočené video, které odstartovalo u našich jižních sousedů tzv. aféru Ibiza a následně „odstřelilo“ rakouského vicekancléře a šéfa tamní protestní strany svobodných Hanse-Christiana Stracheho. Ten totiž na zveřejněném videu nabízel ženě, o níž si myslel, že patří k rodině významného ruského oligarchy, ovlivnění zakázek a další „státní“ protislužby, pokud její rodina poskytne straně svobodných nelegálním způsobem sponzorské peníze. Jenže žena, která se Strachem vedla natočená jednání v luxusní vile na středomořském ostrov Ibiza, nebyla žádná bohatá Ruska, ale někým úmyslně nastrčená osoba, která se za neteř oligarchy jen vydávala.
Dodnes se sice přesně neví, kdo celou akci přichystal, ale lídrovi svobodných i tak aféra zlomila politický vaz. Strache pod tíhou skandálu rezignoval na vládní i stranickou funkci a politické strany v alpské republice rychle dospěly k dohodě na předčasných volbách. Všeobecně se čekalo, že v rakouské politice nezůstane po této turbulentní situaci kámen na kameni, ale dosavadní předvolební kampaň naznačuje, že vše nakonec může dopadnout jinak.
Zázračné dítě Kurz
Předvolební průzkumy napovídají, že vítězem voleb budou stejně jako před dvěma roky lidovci, v jejichž čele stojí teprve třiatřicetiletý Sebastian Kurz, který byl až do popsané aféry nejmladším spolkovým kancléřem v dějinách země. Kurz po zveřejnění skandálního videa zvolil zásadový postup a fakticky vyhodil koaliční svobodné z vlády. Ty se mu ovšem rychle pomstili a po schválení termínu předčasných voleb jeho vládě vyslovili nedůvěru, takže Kurz do voleb nešel jako kancléř, ale pouze jako řadový poslanec, a zemi k volbám dovedla úřednická vláda.
Zázračné politické dítě Sebastian Kurz, který se poprvé stal ministrem, když mu bylo 25 let, zůstal i po dvou letech v čele vlády a jejím následném pádu nejpopulárnějším rakouským politikem a jeho strana by podle průzkumů měla zítra získat kolem 34 % hlasů. Pro lidovce by ale takový výsledek znamenal přece jenom trochu zklamání, protože čekali, že aféra z Ibizy povede k rozvratu svobodných, a právě středopravicová strana Sebastiana Kurze z toho bude výrazně profitovat. Nárůst o pouhá tři procenta oproti minulým volbám by proto pro lidovce nebyl žádným triumfem. Ti i kvůli tomu v kampani sází hlavně na popularitu svého lídra a představují ho jako garanci budoucí vládní stability.
Zmrtvýchvstání svobodných
Původně očekávaný scénář předčasných voleb narušila skutečnost, že svobodné aféra z Ibizy zdaleka nepoškodila tolik, jak se čekalo. Průzkumy jim sice věští pokles o šest procent, a tedy někam k zisku kolem 20 procent hlasů, ale i to by znamenalo, že budou do poslední chvíle bojovat o druhé místo v pořadí se sociálními demokraty. Takový výsledek svobodných lze označit za největší překvapení těchto voleb a potvrzení toho, že svobodní aféru svého bývalého lídra přežili vlastně bez větších šrámů. Do jejich čela se místo Stracheho postavil bývalý kandidát svobodných na prezidenta Norbert Hofer, který představuje umírněnou tvář této protestní strany.
Do voleb ovšem svobodné umírněný Hofer vede v neformálním tandemu s bývalým ministrem vnitra a naopak zlým mužem strany Herbertem Kicklem, který má blíže k silně pravicovému a radikálnějšímu křídlu strany. Strana proto vystupuje jako bůh Janus, který měl podle legendy dvě tváře: Hofer v kampani zdůrazňuje, že by svobodní po volbách rádi obnovili koalici s lidovci, Kickl zatím na lidovce otevřeně útočí. Přesto se nepotvrdili spekulace, že tato odlišnost odráží vnitrostranické štěpení a svobodní mohou dospět až k rozkolu. Svobodní jdou do voleb naopak se svým tradičním koktejlem antiimigrační politiky a sociálních jistot. Krátce před volbami například společně s levicí v parlamentu prosadili zákon, který rakouským zaměstnancům garantuje třináctý a čtrnáctý plat.
Nevýrazná Pamela
Svobodným pomohla přežít jejich velký skandál také situace, v níž se nachází jejich hlavní volební rival – sociální demokraté. O svobodných se sice často mluví jako o pravicově protestní nebo pravicově populistické straně, ale jejich největší volební základna se nachází mezi rakouskými dělníky. Protiimigrační svobodní proto o hlasy soupeří hlavně s tradiční dělnickou stranou – sociální demokracií. Ta rakouské politice vévodila posledních 40 let, ale před dvěma lety prohrála s politickou kometou v podobě Sebastiana Kurze a z tohoto šoku se stále nevzpamatovala. V průzkumech předpokládaných 22 procent by pro sociální demokraty znamenalo nejhorší výsledek jejich poválečné volební historie. Na vině je kromě silné konkurence i nevýrazná osobnost jejich nové předsedkyně Pamely Rendi-Wagnerové, která nemá ve straně dostatečnou autoritu a volební kampaň ji zatím moc nejde.
Kurzovy trumfy
Socialisté navíc tahají za nejkratší konec i v případném budoucím povolebním vyjednávání. Pro pravděpodobného volebního vítěze – Sebastiana Kurze a jeho lidovce – totiž budou až třetí volbou. Není ale zatím jasné, kterou ze dvou preferovaných variant si Kurz nakonec zvolí. Vládnout by totiž mohl buď opět ve staronové koalici se svobodnými, nebo by mohl učinit úkrok do středu a vytvořit vládu s liberální, centristickou stranou NEOS a s levicovými zelenými, kteří se po dvou letech vracejí do rakouského parlamentu. Tato možnost si vybrat by měla posílit Kurzovu povolební pozici a potvrdit jeho místo současného lídra rakouské politiky. To jsou ale stále jen předvolební spekulace. Definitivní slovo budou mít ale už zítra rakouští voliči.
