Klausova Trikolóra představuje moderní populismus v té jeho lepší podobě
Nebylo by až tak velkým překvapením, kdyby se hnutí Trikolóra, které založil poslanec Václav Klaus mladší, dostalo po příštích volbách do Poslanecké sněmovny a skončilo nakonec i ve vládě. Hnutí uchopilo dnešní módní populismus z té lepší stránky a nemíní se ohlížet na politické scéně vpravo či vlevo. V současnosti to možné je, zásadní otázkou ale je, zda právě v tomto prostoru už není v Česku přeplněno (můžeme sem počítat i Babišovo hnutí ANO či Okamurovu SPD). Příklady z Evropy ale ukazují, že podobné nové strany mají šanci na slušný úspěch.
Trikolóra si o víkendu zvolila předsedu (nepřekvapivě je jím Václav Klaus junior) a další členy vedení. Má poměrně propracovaný program, který se dá označit za pravicový. Odmítá například rozbujelý systém dotací, nadbytečné regulace, či chce získat zpět více pravomocí od Evropské unie. Odmítá migraci, hodlá hájit tradiční rodinu (tatínek, maminka, děti) a nepodporuje klimatickou hysterii. Jsou to všechno věci, s kterými lze souhlasit a ve kterých jsou často české středové a pravicové strany, pro které bude Trikolóra hlavním soupeřem, rozpolcené. U Klausova hnutí to vypadá jednoznačně.
Na rozdíl od některých jiných podobných evropských populistických stran ale nemá Trikolóra ve svém programu vystoupení z Evropské unie. Tu by chtěla zásadně reformovat a navrhuje se vrátit ke stavu před přijetím Lisabonské smlouvy.
Programově tak Trikolóra osciluje někde mezi Rakouskou lidovou stranou Sebastiana Kurze, britskou Brexit Party Nigela Farageho, nizozemským Fórem pro demokracii Thierryho Baudeta a Alternativou pro Německo. Je tím daleko modernější než více konzervativní a často k minulosti se odkazující vládní strany Právo a spravedlnost v Polsku a maďarský Fidesz. Všechna vyjmenovaná politická seskupení mají ale společného jmenovatele – jsou už několik let ve volbách úspěšné. Klaus se svými kolegy by je mohl následovat.
Navíc Trikolóra má chytlavý název a dobře se dokáže pohybovat na sociálních sítích, což je dnes v podstatě nezbytnost. Dokázala také rázně zvednout problémy, které měla už dávno řešit například ODS či TOP 09. Třeba citlivou otázku migrace.
Přesto může Trikolóra v příštím období narazit na tři problémy.
Potřebuje získat daleko více podporovatelů z řad významných osobností. Zatím je v tomto směru pouze na začátku. Zásadní je pak otázka, pro koho by mohla být koaličním partnerem. Těžko si jí lze představit především v koalici s Piráty. U ostatních stran nelze vyloučit vůbec nic a dokonce jako přirozený spojenec se nabízí Babišovo hnutí ANO, přestože samotná osoba současného českého premiéra by byla pro mnohé potenciální voliče Trikolóry těžko skousnutelná. Programově má ale daleko blíže k pravici. Pozor si musí dávat i na to, zda bude pro široké voličské skupiny dostatečně srozumitelná, protože je to strana opírající se o lidi s vyšší intelektuální kapacitou.
Nejasné pořád je, jakou roli bude hrát v hnutí jeden z jejich mentorů, kterým je exprezident Václav Klaus. To není člověk, za kterým by se dnes hrnuly davy. Přece jenom má za sebou i některé velmi kontroverzní kroky.
Trikolóra může v každém případě zamíchat politickými kartami a pokud by se někdo měl strachovat o odchod části svých voličů, tak je to hnutí ANO, Okamurava SPD, ale i ODS. Zamířit by k ní mohli i bývalí voliči TOP 09. To už je celkem velký potenciál. Mucholapkou pak bude osoba Václava Klause mladšího. Je to člověk, který vždy bude svými ostrými postoji vyvolávat vášně a přitahovat pozornost. Ostatně se jménem Klaus to ani jinak u nás nejde. Pokud se mu bude dařit, Trikolóru uvidíme za několik let v poměrně dobré kondici a možná skončí i ve vládě.
