V Senátu nesedí opoziční špína. Pouze Babišovo ANO ho nemá pod kontrolou a na diskuse není zvyklé
Opoziční a senátorská špína. Takto označila ministryně financí Alena Schillerová minulý týden v Poslanecké sněmovně projednávaný návrh na podání ústavní žaloby na prezidenta republiky. Prý jen citovala jeden z mnoha vzkazů, který dostala. Způsob a okolnosti, za jakých tento jedovatý plivanec pronesla, ale spíš dokládá fakt, jak moc Babišovo hnutí ANO Senát nenávidí a jak mu překáží. Děje se tak delší dobu a má to jedno prostinké vysvětlení. Ve volbách do horní komory babišovci vždy pohoří a jejich vliv v ní je zcela marginální.
Debata nad možnou žalobou na prezidenta byla vypjatá a emocionální a názorně předvedla, jak hluboko je česká politická scéna rozdělena. Vzhledem k předem deklarovaným pozicím jednotlivých stran bylo dlouho dopředu jasné, jak vše celé dopadne. Podle toho se zachovala nemalá část zákonodárců, která ani nepřišla hlasovat. Vládní lavice byla také skoro prázdná. A ministryně financí by také nejraději byla někde pryč. Ale jednací řád sněmovny vyžaduje při schůzi poslanců přítomnost premiéra nebo někoho z vicepremiérů (jinak by byla schůze přerušena) a zřejmě to tam musela „odsedět“ právě ona.
Desítky poslanců poletovaly někde jinde. Zkrátka nedělaly to, za co jsou placeny daňovými poplatníky. A někteří z těch, kteří skutečně dorazili, si pak pustili pusu na špacír. Cílem odpůrců žaloby a příznivců prezidenta bylo oponenty urazit a vysmát se jim do obličeje. A u toho použít, cokoliv je po ruce. Klidně i vzkaz od nějakého bezejmenného občana. Ostatně nikdo totiž nedoložil, že vzkaz tohoto znění skutečně existoval. Alena Schillerová si ho klidně mohla vymyslet. Nicméně ho veřejně vyslovila, svůj účel a efekt splnil. Ale o to už jaksi nejde.
Vyhrocený vztah ANO k Senátu je dán především tím, že Babišovo hnutí zde zaujímá zcela marginální postavení. Opoziční strany zde drží ústavní většinu, která alespoň v tomto období garantuje, že nedojde k žádným změnám Ústavy, které si přeje jen premiér Babiš či prezident Zeman (například přímá volba starostů či hejtmanů, změna volebního systému do Senátu atd.). Babišovcům se opakovaně nedaří ani v senátních volbách. Premiér kdysi sice říkal, jak je Senát důležitý, ale pak se opakovaně spálil a přiznal, že ho „neumí“. Proto náhle a zřejmě zázrakem zjistil, že je Senát k ničemu a zbytečný a nejraději by ho zrušil.
Za uplynulých dvacet let se vedla řada polemik a diskusí o významu a důležitosti Senátu. Zaznívaly hlasy, že je moc drahý a že už žádnou pojistkou demokracie není. Pravda, společně se sněmovnou se dobrovolně vzdal práva volit prezidenta. Ale stále tu je pravomoc schvalovat ústavní zákony, u kterých nemůže být přehlasován sněmovnou. A to je velice podstatné, obzvlášť v dnešní době. Jinými slovy, bez souhlasu „opoziční a senátorské špíny“ se zde nezmění konstrukce ústavního systému včetně zavedení prvků přímé demokracie či změny volebního systému.
Senát je nyní důležitým symbolem demokratické diskuse a místem, kde panuje odlišný názor na řadu věcí než ve sněmovně. Tuto různost je potřeba pěstovat a chránit. Je jasné, že představitelům ANO a dalších vládních či polovládních stran demokratická diskuse vadí, protože na ni nejsou zvyklí. Obdobná vyjádření by proto neměli zapomenout voliči, až se za rok na podzim bude obměňovat třetina Senátu. Každý dle své inteligence a naturelu by se pak měl rozhodnout, jestli se současnou názorovou růzností souhlasí, nebo ne.
