Kosovské volby přinesly politické zemětřesení: Prohráli „bojovníci“ a nastupuje nová generace
Miloš Zeman nedávno mluvil o Kosovu jako o státu, kde vládnou váleční zločinci. Z tohoto pohledu může být pro Čechy zajímavé, jak dopadly nedělní předčasné volby v této dvoumilionové balkánské zemi, které jsem sledoval přímo v Prištině a jejím okolí.
Do Haagu a zase zpátky
Zemanovo tvrzení o vládě válečných zločinců je přitom samo o sobě velmi sporné či spíše úmyslně zavádějící. Jeho tendenčnost lze demonstrovat na příkladu muže, který nedělní předčasné volby v Kosovu vyvolal. Jmenuje se Ramuš Haradinaj a až do voleb byl kosovským premiérem. Na funkci v čele vlády se ovšem v červenci rozhodl rezignovat, protože byl povolán k výslechu před speciální soud v Haagu, který soudí případy válečných zločinů při kosovské válce. Haradinaj byl už u tohoto soudu dříve obviněn kvůli dvěma případům, a ač určitě za války nebyl žádným beránkem, byl zatím vždy v Haagu osvobozen. Na obvinění jeden z bývalých velitelů Kosovské osvobozenecké armády (UҪK) pokaždé reagoval rezignací na vládní post a tentokrát jeho demise vyvolala předčasné volby.
V posledních deseti letech kosovskou vládu tvořily právě zejména strany, které založili právě bývalí bojovníci UҪK. V Kosovu totiž nejsou považováni za teroristy nebo válečné zločince, jak se o nich mluví v Srbsku nebo na Pražském hradě, ale naopak za ty, kteří zemi vybojovali samostatnost a ubránili ji proti pokusu Miloševiče a jeho jednotek Kosovo v roce 1999 etnicky vyčistit od Albánců. V Kosovu jsem minulý týden na mnoha místech viděl pietní místa, kde některý z bojovníků UҪK zahynul a která dokazují úctu obyvatel k činům UҪK.
Vládě proto dlouho dominovala Demokratická strana Kosova (PDK), kterou založil další z bývalých velitelů UҪK a dnešní kosovský prezident Hashim Thaçi. O moc se většinou dělila s dalšími „velitelskými“ stranami, jako je Haradinajova Aliance pro budoucnost Kosova (AKR) a další menší formace.
Se slzným plynem do parlamentu
V neděli ale toto uskupení poprvé výrazně prohrálo a všechny bojovnické strany velmi pravděpodobně zamíří do opozice. Porazila je totiž strana s námi známou zkratkou VV. Nejde ale o Věci veřejné, i když politika tohoto hnutí Sebeurčení (Vetëvendosje) je také postavena na politickém protestu a boji proti establishmentu. Stranu nezaložil bojovník z války, ale Albin Kurti, který v době, kdy ještě Kosovo patřilo pod Srbsko, seděl ve vězení, kam byl na 15 let odsouzen za politickou propagaci vytvoření Velké Albánie, do níž by se spojila všechna území s albánskou většinou.
Kurtiho a jeho stranu nikdy moc neměly rády západní země, které se v Kosovu od roku 1999 angažují, protože to byl právě on, který své hnutí založil a pojmenoval způsobem, který odmítal akceptovat mezinárodní správu Kosova po tom, co odsud odešla srbská vojska. Na Kurtiho mítincích proto dodnes nikde neuvidíte oficiální kosovskou vlajku, protože ji podle jeho názoru Kosovanům „vnutila“ mezinárodní správa. Kurtiho příznivci proto používají jen tu albánskou s černým dvouhlavým orlem na červeném poli. Strana, která vyhrála nedělní volby, ale nezískala sympatie Spojených států a západních evropských zemí ani díky tomu, že v počátcích své existence organizovala násilné demonstrace proti mezinárodní správě Kosova nebo přerušila jednání o hraniční smlouvě s Černou Horou v parlamentu jednoduše tím, že její poslanci v zasedací místnosti odpálili granát se slzným plynem.
Sociální tvář
Do letošních voleb ovšem Kurtiho strana šla už s jinou, umírněnější tváří. Upozadila propagaci Velké Albánie i útoky na západní země a veřejně se přihlásila k podpoře členství v NATO i EU. Vsadila hlavně na sociální program, což u volebních uren zabralo v zemi, kde dosud například nefunguje systém zdravotního pojištění. Možná nejsilnějším tématem Kurtiho kampaně se ovšem stala kritika korupce, klientelismu a nepotismu ve vládních řadách. Jak ukazují mezinárodní srovnání, Kosovo trápí korupce stejně jako okolní balkánské země, a i když v tomto země nějak výrazně nevybočuje z balkánské řady, měli občané praktik dosavadních vládních stran už očividně dost. Jeden z příznivců strany Arbër mi minulý týden v Prištině jasně řekl: „Naším hlavním cílem je rovnost ve společnosti a ukončení vlády zkorumpovaných vládních stran.“
„Havlistická“ premiérka?
Protestní, levicová strana Sebeurčení Albina Kurtiho ovšem získala jen čtvrtinu všech hlasů a vyhrála o pouhých šest tisíc hlasů před druhým v pořadí. Tím se stala další opoziční formace Demokratická liga Kosova (LDK), kterou historicky založil „kosovský Havel“, spisovatel, první prezident země a přesvědčený pacifista Ibrahim Rugova. Ten prosazoval na přelomu 80. a 90. let proti srbské správě v Kosovu politiku nenásilného pasivního odporu, ale s narůstající agresivitou Miloševičova režimu postupně ztrácel mezi Kosovskými Albánci podporu v prospěch bojovníků z UҪK. Stranu již zesnulého „otce zakladatele“ nezávislého Kosova nyní vedla do voleb poprvé žena – třicetisedmiletá univerzitní profesorka Vjosa Osmani.
Úspěch její strany, kterou tradičně hodně volí vzdělaní lidé a její baštou byla dlouhodobě kosovská metropole Priština, stál rovněž na kritice korupce ve vládních kruzích, k níž ale byla přidána i vize tržních ekonomických reforem. Přes těšně druhé místo se tato žena může naonec stát vůbec první kosovskou premiérkou, pokud by se ukázalo, že lídr vítězné strany je pro všechny vyjednávací strany přece jenom příliš radikální změnou v premiérském křesle. Prištinský taxikář Bejta, který volí stranu LDK pro její umírněnost, mi k tomu říkal, že „Amerika Kurtimu převzetí premiérského křesla stejně nedovolí“, v čemž se projevila v Kosovu tak rozšířená představa, že USA rozhodují, ne-li ve světě, tak alespoň v regionu, téměř o všem. Kosovští Albánci ovšem ale tento postoj v drtivé většině myslí v dobrém, protože jsou Američanům vděční za pomoc v roce 1999, kdy Kosovu hrozila etnická čistka.
Srbové, Egypťan a zemětřesení
Sestavení příští vlády ovlivní navíc i poslanci národnostních menšin, kteří mají rezervovaných 20 z celkem 120 křesel. Všech deset „srbských“ křesel obsadila jejich jednotná probělehradská listina a ve výčtu zvolených poslanců za další menšiny pak najdeme i zákonodárce za Egyptskou liberální stranu! Ta ovšem nereprezentuje Egypťany z afrického státu, ale zdejší malou etnickou skupinu, která si říká Egypťané, přestože se zemí faraonů nemá nic společného.
Ať už to ale dopadne s příštím premiérem jakkoli, jedno je jisté: vláda těch, které náš prezident rád nepřesně označoval za „válečné zločince“, nad Kosovem na základě rozhodnutí místních voličů skončila a zemi nadále povede nová generace politiků.
