5 důvodů, proč polští Kaczyńského konzervativci míří k dalšímu volebnímu vítězství
Poláci jdou zítra vybírat svůj nový parlament. Poslední čtyři roky v zemi našich severních sousedů vládne konzervativní strana Právo a spravedlnost (PiS), původně založená bratry Kaczyńskými. Po celou dobu jsme svědky situace, kdy se z mnohých médií, ale i třeba z Evropské unie na polskou vládu kupí jedna kritika za druhou. Přesto pohled na všechny předvolební průzkumy ukazuje, že konzervativní Právo a spravedlnost vede u Poláků v předvolební podpoře s velkým náskokem před konkurenty a má značnou šanci, že zítra obhájí většinu v dolní komoře polského parlamentu.
Jak je možné, že mediální obraz Polska v zahraničí je úplně jiný než preference polských voličů? Zde je pár hlavních důvodů, proč je strana PiS v Polsku populární.
1. Konzervativní revoluce a splněné sliby
Právo a spravedlnost, jak název polské vládní strany napovídá, vzniklo jako formace, jejímž hlavním cílem bylo změnit Polsko k obrazu svému. Jeho zakladatelé dvojčata Lech a Jarosław Kaczyńští se sice v polské politice pohybovali už od časů protikomunistického hnutí Solidarita, ale až v roce 2001 založili svou novou konzervativní stranu. Ta měla zejména bojovat proti korupci a ukončit období, které oba považovali za postkomunistické a nedostatečně „odříznuté“ od „komuny“, jak se v Polsku říká komunistické éře.
Když se tato národně-konzervativní strana v roce 2005 poprvé ujala vlády, neměla sama většinu, a přestože zároveň ve varšavském prezidentském paláci tehdy usedl Lech Kaczyński, musel se PiS o vládu dělit s menšími a poněkud výstředními stranami. I kvůli tomu následující parlamentní volby prohrál a následně přišel při smolenské katastrofě i o svého hlavního lídra – prezidenta Lecha Kaczyńského. Vedení strany se ujal jeho bratr a v minulých parlamentních volbách v roce 2015 strana posílila na 35 %, ale díky propadu hlasů některých menších stran obsadili její poslanci v Sejmu sami většinu křesel a mohli začít prosazovat program konzervativní, antikomunistické revoluce.
Opozice v čele s liberální Občanskou platformou řadu jejích součástí (třeba soudní reformu) označovala za omezování demokracie, ale politici PiS své kroky zdůvodňovali podobně jako Viktor Orbán, když tvrdili, že jsou nutné k tomu, aby se země konečně odřízla od komunistického a postkomunistického dědictví. I ti, kteří s politikou PiS nesouhlasí, ale proto musí uznat, že konzervativní strana ve vládě plnila přesně to, co voličům před tím slíbila, že udělá.
2. Ekonomický boom
Polský konzervativismus v podání PiS je ovšem v řadě věcí hodně odlišný od toho, jak ho známe třeba v České republice. Má silný sociální aspekt a voličsky hodně sází na tzv. druhé Polsko – venkovské a periferní oblasti, kde žije mnoho lidí, kteří z počáteční fáze přechodu od komunismu příliš neprofitovali, nebo minimálně měli ten pocit. Ekonomickou politiku strany PiS možná nejlépe ilustruje její starý předvolební klip, kterým v jedněch z voleb bojovala proti návrhu Občanské platformy na zavedení rovné daně. V klipu je vidět záběr na otevřenou, plnou ledničku, z níž postupně mizí jídlo, a k tomu zní komentář, že toto zažijí Poláci za časů rovné daně.
Současná vláda strany PiS se naopak zaměřila na rozsáhlý program, který měl podpořit chudší Poláky a jejich rodiny. Díky současné skvělé kondici polské ekonomiky vláda strany PiS dokázala tyto programy nejen zrealizovat, a zároveň se jí povedlo i současně snižovat deficit veřejných financí.
3. Rodinná politika
Vlajkovou lodí vládního programu se stal program „Rodina 500+“, jehož prostřednictvím chtěla v zemi zvýšit porodnost a pomoci rodinám s dětmi. Vláda v jeho rámci zavedla měsíční příspěvek 500 zlotých, rovnající se asi třem tisícům českých korun, pro všechny druhé a další děti v rodině. U ekonomicky slabších rodin pak tento příspěvek dostává i první dítě v rodině, a ještě větší příspěvek pobírají postižené děti. Každoročně tato prorodinná politika Polsko stojí před 125 miliard korun, ale podle polských statistiků už nese své ovoce. Nejenom, že se snížil počet dětí žijících ve špatných ekonomických podmínkách, ale zvedla se i porodnost.
4. Jarosław Kaczyński
Jednu z příčin úspěchu strany PiS ovšem tvoří také politická strategie, kterou její současný předseda Jarosław Kaczyński použil po tom, co po smrti svého bratra sám neuspěl v prezidentských i parlamentních volbách. V čele strany zůstal, ale do dalších voleb začal vysílat mladší a neokoukané kandidáty. Jeho nominant a před volbami relativně méně známý politik Andrej Duda se nejprve velmi překvapivě stal na jaře 2015 prezidentem, když porazil tehdejšího držitele nejvyšší polské politické funkce Bronisława Komorowského.
V září téhož roku byl Jarosław Kaczyński sice formálně lídrem strany v parlamentních volbách, ale dopředu oznámil, že strana v případě vítězství do premiérské funkce nominuje Beatu Szydłovou, což se také následně stalo. Uprostřed funkčního období došlo ke střídání v premiérském křesle, ale Jarosław Kaczyński i potom zůstal jen asi nejmocnějším „řadovým poslancem“ v Evropě, protože se novým šéfem vlády stal další reprezentant mladší politické generace Mateusz Morawiecki. Kaczyński zkrátka umí naslouchat voličům a jejich touze, aby v čelných státních funkcích nebyli stále stejní politici.
5. Špatná opoziční kondice
V neposlední řadě platí, že k zítřejšímu velmi pravděpodobnému volebnímu vítězství polských konzervativců přispívá i fakt, že současná polská opozice nejde do volebního klání v dobré kondici. Vyprchala její energie z protestů proti vládní soudní reformě a v předvolebním období se projevila absence silného opozičního lídra i určitá bezradnost opozičních stran, v jaké formaci mají do voleb jít. Původně opozice připravovala širokou protivládní předvolební koalici, která by zahrnovala všechny od zelených a postkomunistických socialistů přes agrárnické lidovce až po pravicové liberály v Občanské platformě (PO).
Jenže očekávaná generálka této koalice skončila výbuchem, když společná kandidátka prohrála v jarních evropských volbách se stranou PiS a následně se rozpadla do tří menších koalic, které jdou do zítřejších parlamentních voleb samostatně. Největší z nich při tom do voleb nevede předseda největší opoziční strany Občanská platforma Gregorz Schetyna, ale „náhradní“ kandidátka na premiérku, místopředsedkyně Sejmu Małgorzata Maria Kidawa-Błońská. Přesto zůstává rozdíl mezi spojenectvím kolem Občanské platformy a PiS podle průzkumů kolem 20 procent v neprospěch liberálů.
Ve volbách navíc vůbec nekandiduje Donald Tusk, dosluhující předseda Evropské rady a bývalý šéf Občanské platformy, který zřejmě čeká až na prezidentské volby v příštím roce 2020. Tusk je navíc symbolem vládní rétoriky, která říká, že opoziční strany často využívaly unijní instituce k tomu, aby si stěžovaly na polskou vládu, která naopak brání skutečné polské zájmy doma i v Evropě.
Otázkou před včerejším vyhlášením výsledků proto není, kdo volby vyhraje, ale spíše jen to, zda konzervativní strana PiS získá opět sama většinu v Sejmu. Reflex bude zítřejší volby opět sledovat v online přenosu.
