Kdo je v Česku nejšťastnější a kdo naopak nejvíce strádá?
Richard Müller ve své známé písní zpívá: „štěstí je krásná a přepychová věc. Ale prachy si za něj nekoupíš.“ Ovšem zdá se, že opačně to jde. Tedy že peníze způsobují štěstí, jakkoli se často říká, že ne. Ukazuje to velký výzkum Českého rozhlasu.
Na velkém výzkumu, který vznikl u třetího kulatého výročí Sametové revoluce, se podílel i známý sociolog Prokop. Jeho výsledky, které zevrubně popisuje v rozhovoru pro Prostor X, nám mimo jiné ukazují spokojenost Čechů. Ty tým vědců rozdělil do šesti skupin v závislosti na kapitálu ekonomickém, sociálním, lidském a kulturním. Dá se tedy říct, že definoval několik podob bohatství. Ne jen to finanční a majetkové, které se bere v potaz nejčastěji.
Není překvapením, že nejspokojenější jsou dle výzkumu lidé, kteří mají jednotlivých složek kapitálu nejvíce. Nicméně se zdá, že vše předurčují finance. Lidé z nejbohatší skupiny, která je pojmenována jako „zajištěná střední třída“ (na rozdíl od Velké Británie, kde se dělal podobný výzkum, u nás absentuje elita) a druhé nejbohatší, označené jako „nastupující komospolitní třída“ jsou nejspokojenější napříč téměř všemi kategoriemi. Vynikají i tam, kde peníze zdánlivě nejsou stěžejním faktorem. Na opačném konci spektra máme třídu „ohroženou“ a „strádající“. Ty mají kapitálu všech typů pomálu.
Když porovnáme nejbohatší a nejchudší, vidíme, že bohatí jsou logicky spokojenější v kategoriích, které s pěnezi přímo souvisí. To je svou životní úrovní, svou prací či ekonomickou situací v ČR. Co ale překvapí je skutečnost, že tyto dvě skupiny vítězí (ačkoli již ne s takovým rozdílem) i v oblastech, které na první pohled s pěnězi nesouvisí. Těmi jsou spokojenost se vztahy s rodinou a přáteli, zdravím či vývojem naší společnosti.
Ovšem když se nad tím trochu zamyslíme, logiku to nejspíše má. Tak tedy rodina a přátelé. Zde graf ukazuje největší spokojenost Čechů ze všech kategorií. To je hezké znamení – máme se navzájem rádi. Ale i zde jsou rozdíly. V největší harmonii se svými blízkými je třída kosmopolitní (mladí vzdělaní lidé s dobrou prací) a o procentní bod zaostává třída místních vazeb (starší lidé žijící na venkově).
Nejméně spokojení se svým okolím jsou naopak nejchudší Češi ze strádající třídy. To může být spojeno s tím, co nám říka analýza ČSÚ, tedy, že úpadek do chudoby je do velké míry spojen s tím, zda rodina s dětmi drží pohromadě či zda se rozpadla. Z celkového počtu úplných rodin, tedy těch, kde rodiče fungují spolu, je chudých 9%. Ovšem u rozvedených či jinak neúplných rodin je to již necelá třetina.
Co se zdraví týče, zde nejspíše hraje roli vícero faktorů. Dost možná se ukazuje i to, o čem se hodně mluví, ale složitě se dokazuje. Myšleno že české zdravotnictví je (s vyjímkou připlatkových pokojů v nemocnicích) pro všechy stejné jen zdánlivě. Pokud nemáte známé mezi doktory (sílu sítě známých bral výzkum v potaz také jako jeden z kapitálů), čekáte déle na speciální vyšetření či zákrok, můžete se dostat pod ruku méně šikovnému lékaři či do nemocnice fungující hůře než jiné. Zdraví rovněž ovlivňuje kvalita potravin. Ty nejsou, s vyjímkou takové okurky nebo mrkve, levné. A v neposlední řadě je známo, že chudí lidé více kouří a jsou méně fyzicky aktivní, tudíž častěji obézní.
A vývoj společnosti? S tou jsou nespokojení všichni, záleží ovšem, jak moc. Statistiky ukazují, že Andrej Babiš a Miloš Zeman mají své příznivce spíše mezi chudšími lidmi. Tím pádem by člověka napadlo, že právě oni budou spokojenější, jelikož jimi volení kandidáti momentálně ovládají tuzemskou politickou scénu a určují směřování naší země. Nicméně při čtení grafu se zdá, že zase tak moc jim asi jejich političtí koně vstříc nevycházejí…
