Ve Vatikánu straší levicový duch: Papež František útočí na kapitalismus a chce zavést ekologický hřích
Nejenom lidé vybuzení výkřiky švédské aktivistky Grety Thunbergové nebo neomarxističtí studenti okupující rektorát pražské Univerzity Karlovy naskočili na módní vlnu klimatického aktivismu. Na té se veze i papež František. Hlava katolické církve k tomu pravidelně přidává i kritiku globálních korporací a kapitalismu. Že Argentinec Jorge Bergoglio alias dnešní papež František vyznává některé levicové názory, je známo mnoho let. O tom, že by ale právě to do budoucna spasilo církev, se dá úspěšně pochybovat.
František nastoupil do úřadu v březnu 2013 po svých velmi konzervativních předchůdcích Benediktu XVI. a Janu Pavlovi II. Záměr konkláve (shromáždění kardinálů volících hlavu katolické církve) byl tehdy jasný – posílit pozice tam, kde katolíků přibývá, tedy v Africe, Jižní Americe a Asii. K tomu může v těchto regionech posloužit právě zvýšený důraz na sociální otázky a výzvy k demontáži kapitalismu. Naopak například v bohaté Evropě počet katolíků postupně klesá a dnes se k této církvi nehlásí ani 40 procent obyvatelstva. Navíc naprostá většina věřících na starém kontinentu do kostela pravidelně už dávno nechodí a ubývá i kněží. Vidíme to i v České republice.
Současný papež proto vsadil při řešení složitých otázek současného světa na rétoriku, která připomíná současný levicový aktivismus nejrůznějších skupin. Cesta je to hrbolatá a postup vratký, protože argumenty Františka sice mohou pro někoho znít vznešeně, ale jsou budovány na vzdušných zámcích.
Volání po změně systému
Papež František například v polovině listopadu na kongresu Mezinárodní asociace pro trestní právo v Římě vystoupil s projevem, který by klidně mohl přednášet šéf českých komunistů Vojtěch Filip společně s Gretou Thunbergovou. Zde jsou některé citace z papežova projevu podle oficiálního Vatikánského rozhlasu:
„Jedním z častých zanedbání trestního práva, které je důsledkem sankční selektivnosti, je mizivá anebo vůbec žádná pozornost věnovaná trestným činům páchaným těmi nejmocnějšími, zejména pak makrodelikvencí korporací... Globální finanční kapitál stojí u původu závažných deliktů namířených nejenom proti vlastnictví, nýbrž také proti lidem a životnímu prostředí. Jedná se o organizovanou kriminalitu, zodpovědnou, mimo jiné, za předluženost států a plenění přírodních zdrojů naší planety... Pokud tyto delikty vedou k hladu, bídě, nucené migraci, smrti na léčitelné nemoci, ničení životního prostředí a genocidě domorodých národů, jejich závažnost je na úrovni zločinů proti lidskosti,“ prohlásil v Římě papež.
To, že korporace sledují především svůj hlavní cíl, tedy vytvoření zisku, ovšem neznamená, že jejich postupy a postoje se v posledních letech nemění. I ony jsou pod velkým tlakem, proto se musí chovat zodpovědněji. I globální korporace stále častěji hovoří o udržitelnosti své výroby či o ochraně životního prostředí. Jinak mohou o své pozice přijít. Pokud by měl systém lépe fungovat, protože nerovnost mezi nejbohatšími a chudými se ve světě skutečně zvětšuje, měl by i papež hledat cesty, jak přimět bohaté, aby se postupně více podíleli na udržení soudružnosti ve společnosti. Jenže František útočí a volá po změně systému, což ničemu nepomůže. V listopadu 2013 vydal apoštolskou exhortaci Radost evangelia, kde mimo jiné silně kritizuje současný globální ekonomický systém a označuje ho za „novou tyranii“. Vyvstává proto otázka: A co by podle papeže nebylo v tomto směru tyranií? Socialismus? Komunismus?
Papež jako ekologický aktivista
Hlava katolické církve se při zmiňovaném vystoupení v Římě dotkla také ekologických otázek. Dokonce volala po zavedení takzvaného ekologického hříchu a zavedení trestů na mezinárodní úrovni. Jenže o tom, že by právě církev, která má především pečovat o rozvoj duchovna svých věřících, měla zasahovat do těchto věcí, lze pochybovat.
Papež přesto řekl: „V tomto smyslu nedávno otcové na synodě pro panamazonský region navrhli definici ekologického hříchu jako úkonu anebo zanedbání, namířeného proti Bohu, bližnímu, komunitě anebo životnímu prostředí. Hřeší proti budoucím generacím a projevuje se skutky, kterými se znečišťuje životní prostředí, narušuje se jeho harmonie, zasahuje se do principů provázanosti v rámci stvoření a trhají se jeho solidární sítě. Je to hřích proti ctnosti spravedlnosti. Při vašem jednání jste pojmem ekocida označili ztrátu, poškození anebo zničení ekosystémů na určitém území do té míry, že to působí vážnou újmu jeho obyvatelům. Jedná se o pátou kategorii zločinů proti míru a jako taková by měla být uznána mezinárodním společenstvím.“
Bojovat proti ničení přírody by mělo být samozřejmou snahou každého normálně uvažujícího člověka a každé zodpovědně se chovající firmy, nemluvě o státech. V tom se ale sváří dvě životně důležité věci – jak na jedné straně zabezpečit důstojné podmínky pro život všech lidí (a to přináší právě trh, výroba a nabízené služby) a jak u toho co nejméně ničit planetu. Ne vždy je to zatím v souladu. Systém se ale nezmění jednoduše tím, že jeho jednu část prostě zničíme, protože nevíme, jak jí adekvátně nahradit.
Ničení a revoluční změny systémů jsou typické především pro levici a diktátorské a totalitní režimy. Církev ale nemá bořit, má pečovat o kultivaci našich duší. Papež by chtěl jedno i druhé. Bohužel cesta, kterou František volí, prezentuje jen jeden pohled na současný svět. Ten není pro všechny, což bychom od církve očekávali. Papež 16. března 2013 s poukazem na svatého Františka z Assisi prohlásil: „Přál bych si, aby i celá církev byla církví chudých, církví pro chudé.“ A co ti ostatní? Co ti, co jsou úspěšní a doputovali k tomu svoji nezměrnou pílí, umem a prací? Svatý otče, jsou jejich duše zatraceny?
