Muslimové si podmaňují českou justici; v našich školách mají sedět jejich ženy v hidžábech
Český justiční cirkus předvedl další parádní číslo. Vybíráme z verdiktu brněnského Nejvyššího soudu, který se zastal mladé Somálky, jež chtěla navštěvovat pražskou střední zdravotní školu v hidžábu na hlavě: „Zákaz muslimského šátku při teoretické výuce neměl žádný legitimní cíl.“ – „Za podmínek daných naším právním řádem by i tyto osobní a nikoho neohrožující projevy náboženského přesvědčení měly být většinovou společností tolerovány, a to zvláště v oblasti vzdělávání, jehož úkolem je mimo jiné i vést studenty k úctě a respektu k právům druhých a názorové snášenlivosti.“
„Nemůže-li být žalobkyně zahalena hidžábem a projevit tak své náboženské přesvědčení a víru, což má pro ni zásadní význam, dopadá na ni zákaz nošení pokrývek hlavy ve škole ve srovnání s ostatními studenty tíživěji.“ Zmíněná ponížená studentka Ayan Jamaal Ahmednuurová před šesti lety tvrdila, že pražskou Střední zdravotnickou školu v Ruské ulici musela opustit poté, co ji ředitelka při zahájení školního roku v září 2013 vyzvala, aby si sundala hidžáb i na teoretickou výuku. Před šesti lety se ale ukázalo, že nešlo ani tak o hidžáb, ale fakt, že dívka neměla v pořádku osobní doklady a do školy de facto vůbec nenastoupila. Se žalobou o omluvu a šedesát tisíc korun odškodného u soudů nižší instance neuspěla. A to i přesto, že se na její stranu vehementně přidala ombudsmanka Anna Šabatová a některé profesionální neziskové organizace. V odůvodnění verdiktu, kterým se dnes kauza vrací zpět k původnímu soudu, se dokonce píše, že dívka prokázala nepřímou diskriminaci v přístupu ke vzdělání.
Pokud by se z nálezu Nejvyššího soudu měl stát precedens v přístupu českých škol k nošení náboženských symbolů do výuky, mohlo by to mít dalekosáhlé důsledky. Česká škola má totiž být politicky i nábožensky neutrálním místem. Pokud ovšem připustíme, že jedna vybraná skupina věřících (muslimové) budou mít oproti jiným věřícím či nevěřícím vyšší druh práva – tedy například právo nosit středověké symboly ponížení a zotročení ženy –, můžeme se nakonec dočkat i dalších verdiktů podobného druhu. Za chvíli bude do českého práva implantováno právo šarí’a včetně mnohoženství nebo dětských svateb. (Mimochodem, v sousedním Německu už rezignují a nad pedofilními muslimskými veselkami začali přivírat oči.)
A v budoucnu taky upravíme patřičně učební osnovy a dle instrukcí paní Šabatové z nich vyházíme pasáže, jejichž obsah by mohl urážet náboženský jemnocit muslimských bratří a sester. Zapomeňte na to, že by se v dějepise připomínalo třeba velkolepé vítězství vojsk habsburských koaličních vojsk nad tureckou armádou Kary Mustafy v roce 1683 u Vídně.
Uvidíme. Třeba jen malujeme čerta na zeď. Ale třeba ne.
Mimochodem, inspiroval se brněnský Nejvyšší soud nějakým podobným nálezem saúdskoarabské nebo katarské justice ve věci náboženských a civilizačních svobod pro křesťanské děti, navštěvující tamější základní nebo střední školy? A mohli bychom ho vidět?
