Slováci, učte se maďarsky! Mladá historička z Bratislavy doma pobuřuje, Maďaři ji milují
Narodila se a vyrostla jako Slovenka, teď piluje maďarštinu, dává v Budapešti rozhovory tamním novinám a doma budí pozdvižení. Sedmadvacetiletá kurátorka Bratislavského muzea Zuzana Faláthová hájí „maďarský“ pohled na historii, Slováci podle ní v dějepisu lžou a měli by se zase začít učit maďarsky. Sama už používá pomaďarštěné jméno Faláth Zsuzsi. A jak se to přihodí, že se z mladé Slovenky stane maďarská skoro-nacionalistka?
Příběh Zuzany Faláthové připomíná básníka a maďarskou národní ikonu Sándora Petőfiho. Ten se narodil do slovensko-české rodiny, maďarsky se naučil až v pubertě, ve dvaceti letech si pomaďarštil své původní jméno Alexander Petrovič a zbytek života strávil z velké části psaním národoveckých veršů. Podle historiků byl tak horlivý hungarofil i právě kvůli svému slovenskému původu a tomu, že jako dítě slýchal posměch za špatnou maďarštinu.
To mladá muzeoložka má sice maďarské předky, jejich exotický jazyk se ale začala učit až díky příteli. Kromě něj se zamilovala i do celého Maďarska a začala podrobně studovat slovensko-maďarské vztahy v historii. Tvrdí, že slovenská výuka dějepisu je tendenční a zamlčuje třeba drsný průběh odsunu Maďarů po druhé světové válce. „Slováci dodnes interpretují dějiny totálně lživě, byla jsem velmi zklamaná, když jsem to zjistila,“ líčila své vnitřní národní obrození minulou zimu v rozhovoru pro pravicový a provládní Magyar Hírlap.
Stále živé téma budící velké vášně
V interview používá tak ostrou rétoriku, jaká dnes už v maďarském veřejném prostoru není moc běžná. Říká třeba, že by se Maďaři měli cítit jako doma v celé Karpatské kotlině, která jim kdysi patřila – v Horní zemi (Slovensko), Jižní zemi (část dnešního Chorvatska Srbska), v Sedmihradsku i v Zakarpatské oblasti (dnes patřící Ukrajině). A Slovákům zase vzkazuje, že by se měli učit maďarsky a číst maďarské historické knihy.
Zároveň při tom všem nadále pracuje v muzeu v Bratislavě, kde podle svých slov nemá mnoho možností k „představení pravdy.“ Tím má na mysli i údajná pozitiva Tisova fašistického Slovenského štátu. Tisův režim podle jejích slov tak dobře podporoval kulturní život v Bratislavě, že byl za války kvalitnější, než je dnes i než byl za socialismu.
Ze slovenských médií si jí všiml třeba jeden z nejčtenějších tamních webů Aktuality.sk. Asi nepřekvapí, že komentátor Aktualit Zolo Mikeš Faláthovou nevybíravě kritizoval: „Díky EU a Schengenu se můžou mladí lidé na svoji národnost vykašlat. Je to to poslední téma, které mladé lidi zajímá,“ píše. V Česku bychom zvlášť druhou větu asi mohli podepsat, maďarská (a slovenská) situace je ale jiná a specifická.
Na Slovensku jsou dodnes aktivní například ultras maďarského fotbalového klubu DAC z Dunajské Stredy, převážně mladí Maďaři, kteří před každým zápasem zpívají píseň Nélküled o „pěti milionech Maďarů (žijících mimo Maďarsko – poznámka autora), které neslyší velký svět.“ A vůbec, u mladých lidí mělo vždycky velkou podporu ultrapravicové hnutí Jobbik, podobné je to i na Slovensku s podporou Mariana Kotleby.
„Nové vyrovnání“ za Trianon
Ale zpátky k Faláthové, na závěr textu o ní novinář Mikeš ještě píše: „Snad se kolo dějin jednou otočí tak, aby se z EU stal jednotný státní útvar, kde národnost už úplně přestane hrát jakoukoli roli. A že díky tomu nacionalistické fanatiky, ať slovenské nebo maďarské, postupně to kolo dějin obrazně řečeno semele. Jednou a navždy.“ Tím vlastně ilustruje jedno velké pnutí současné Evropy – rozpor mezi cestou národních států a naopak čím dál hlubší integrací a multikulturalismem.
Obliba Zuzany Faláthové v maďarských médiích ale skoro rok starým rozhovorem v Magyar Hírlap nehasne, tento týden s ní zrovna vyšel další na webu Mandiner.hu. Tentokrát i o blížícím se stém výročí Trianonské smlouvy, která Maďary v roce 1920 připravila o většinu jejich bývalého území. Výročí podle ní znamená šanci k „novému vyrovnání“ mezi Slováky a Maďary. Pod slovem vyrovnání je v takovém kontextu těžké si představit něco jiného, než revizi Trianonu, což ale v Maďarsku už dávno není relevantní téma.
Říká se, že průměrný Maďar si přeje vrácení ztracených území asi takovým způsobem, jako si běžný člověk přeje vyhrát ve sportce. I proto se zdá, že je Zuzana Faláthová tak trochu maďarštější než Maďar. Nakonec ale kdy jindy, než teď, když jsou vztahy Slováků s Maďary patrně nejlepší za sto let, by mohl takhle zvláštní příběh a provokativní náhled na svět přihodit do onoho Karpatského kotle národů něco osvěžujícího.
