Alexandra Udženija: Vzhůru k podpoře chudoby!
Málokdy se ve svých týdenních komentářích věnuji konkrétním článkům v médiích. Přesto minulý týden v Deníku N, který si dle vlastních slov zakládá na etické a nezávislé žurnalistice, vyšel názorový komentář jedné pisatelky, Jany Ustohalové, za nějž by se nemuselo stydět ani Rudé právo v dobách své největší slávy. A na něj teda reagovat musím.
Článek s názvem Ať ODS zůstane v opozici, chudým tak pomůže víc než represemi, které prosazuje sice za pár hodin změnil svůj název, obsah zamyšlení autorky ovšem zůstal stejný. Směsice komunistické třídní nenávisti, nepravd a stokrát vyvrácených socialistických manter, opravdu klobouk dolů.
Zlá elita versus komunistická jelita
O co jde? Sněmovnou prošel návrh ODS, aby příjemcům sociálních dávek, kteří se opakovaně dopouštějí vážných přestupků, mohla být na čas odejmuta výplata dávek v hmotné nouzi. Nejde přitom o žádnou novinku, protože již dnes lze podle zákona některé nezodpovědné příjemce dávek z pomoci v hmotné nouzi vyloučit. Nový návrh akorát rozšiřuje seznam lidí, již mohou o dávky dočasně přijít. A to z opravdu závažných důvodů! Nově se bude jednat o lidi, kteří se opakovaně dopouštějí krádeží, vyhrožují svému okolí nebo někoho dalšího ohrožují na zdraví.
Paní pisatelku to ovšem vybičovalo k sepsání textu, jejž musí s radostí tisknout a věšet na nástěnky napříč rodinou světové internacionály. Je v něm nastíněn obraz party bohatých, dobře oblečených lidí z elitních (sic!) rodin a škol, kteří chtějí proti chudobě použít represi a sebrat nebohým lidem na okraji společnosti i to málo, co mají.
Vynechejme teď pasáže o elitních rodinách a hezkých oblecích pana předsedy Fialy, na to se věcně reagovat opravdu nedá. Paní pisatelka by ve volných chvílích mohla bez problému zaskočit za hlasatelku v severokorejské státní televizi. Ani v Číně už snad takhle nepíšou.
Co je sociální spravedlnost?
Věnujme se raději ústřední myšlence, a to sice „represe nefungují“ a „chceme chudým sebrat dávky“. V první řadě, dávka není žádné základní lidské právo, neexistuje na ni nezpochybnitelný nárok. Dávky v hmotné nouzi jsou formou sociální podpory, jež je vždy vázána na splnění některých podmínek. Může ji čerpat pouze ten, kdo v důsledku tíživé životní situace není schopen zabezpečit vlastními silami své základní životní podmínky. V moderních společnostech existuje tento institut proto, aby pomáhal lidem v nouzi. Nazýváme ho sociální spravedlnost, ovšem je v našich podmínkách skutečně spravedlivý?
Stát musí nejdříve vybrat peníze od lidí, kteří pracují, dodržují zákony a normy, platí daně a žijí řádným životem. Kdyby za vámi přišel váš soused, ať mu dáte bezpodmínečně z vlastní peněženky 100 korun, jinak že si vám lehne do ložnice, pošlete ho nejspíš k šípku. Proč by to v případě státu a peněz daňových poplatníků mělo být jinak? Pokud se společnost rozhodne někoho podporovat, je naprosto přirozené, že po něm požaduje určitou protislužbu. Měl by se sám aktivně snažit svoji situaci řešit a neměl by ruku, jež mu pomáhá, ještě pokousat.
Společnost ze svých peněz přece nemůže donekonečna platit lidi, kteří zásadním způsobem porušují společenské normy, záměrně obtěžují, či dokonce ohrožují své okolí. Na to člověk nemusí mít „elitní“ vzdělání, na to stačí prostý rozum a zkušenosti z reálného světa a života. Kde je v takovém případě spravedlnost pro ty milióny našich občanů, kteří každý den pracují, platí daně a žijí své životy tak, aniž by se dopouštěli přestupků nebo trestných činů, to ví zřejmě jenom paní pisatelka! Pokud by kdokoli z nás odmítl platit daně, protože se mu to třeba zrovna nehodí nebo se mu prostě nechce, bude to pro kohokoli mít dalekosáhlé následky, a to i v trestní rovině.
Občanští demokraté vždy stáli na straně lidí, kteří svým životem a prací zlepšují své okolí a naši zemi. A bude stát i nadále. Pomoc lidem ohroženým chudobou je důležitou součástí našeho programu i vidění světa, ale ne za každou cenu. Tak jako ke svobodě patří odpovědnost, patří k pomoci snaha věci změnit a postavit se zpět na vlastní nohy, pokud je to alespoň trochu možné.
Z chudoby se nelze „prodávkovat“
Bohatství vzniká pouze z práce, snahy, motivace a vytrvalostí, z ničeho jiného. Ochota pracovat a normálně žít vzniká ze základních lidských motivací. Pokud někdo klesl na dno, není přece normální ho v tom ještě podporovat, ale jedinou možností je pomoci danému člověku znovu nastartovat motor. A to jistě nejde tolerováním jakékoli závislosti (na nicnedělání, na chudobě, na drogách, na násilí… na sociálních dávkách, jež to vše podporují). Obzvláště nejde tolerovat závislost na rezignování na svůj život.
Jinak nepomůžeme ani chudým, ani těm, kteří tu pomoc platí. Náš návrh jde právě tímto směrem. Nesnažíme se o represi, chceme zavést základní podmínky, jež k výplatě dávek vedou. Ochraňujeme tím všechny lidi, díky nimž je taková pomoc vůbec možná. A hlavně tím ochraňujeme všechny potřebné, kteří si tuto pomoc opravdu zaslouží.
Tak pán Bůh s námi a zlé pryč.
