Írán dostal zabitím svého generála tvrdou lekci. Hra na válku s Trumpem hodně bolí
„Írán udělal velkou chybu. A brzy zjistíte, jaká bude naše odpověď.“ Tak reagoval loni v červnu Donald Trump po sestřelení amerického dronu RQ-4 Global Hawk, které měly na svědomí Íránské revoluční gardy. Poté na poslední chvíli zastavil americké stíhačky, které měly v odvetě zaútočit na Írán. Mezitím ale Teherán nabubřele opakoval, že dal „jasný vzkaz Americe“ a další měsíce pokračoval v provokacích. V pátek mu ale USA zasadily obrovskou ránu, když rakety z jiného vojenského dronu zabily jeho klíčového generála Kásema Solejmáního. Írán teď ví, že zahrávat si s Trumpem se může rovnat sebevraždě.
Jeden z nejvýznamnějších státníků a diplomatů novodobé francouzské historie, Charles Maurice de Talleyrand-Périgord, jednou Napoleonovi Bonapartovi řekl: „S bajonetem můžete dělat cokoli, kromě toho, že na něm sedíte.“ Íránský teokratický režim si už dávno sedl na bajonet a dlouho doufal, že tuto bolestivou zkušenost přečká. Zatím přečkává, ale zabití špičkového generála Kásema Solejmáního, který byl velitelem speciální jednotek al-Kuds Íránských revolučních gard a nesel zodpovědnost za tajné operace v zahraničí, které v posledních letech výrazně posílily vliv Íránu na Blízkém a Středním východě, je úderem, který bude hodně bolet.
Navíc se ukázalo, že pyšnost a bohorovnost, s kterou generál Solejmání nechal v posledních dnech a týdnech útočit na americké spojence v Iráku či na americkou ambasádu v Bagdádu, byly sebezničující. Jenom hlupák, který si myslí, že už se mu nic nemůže stát, vyrazí za této situace na další operaci do Bagdádu a domnívá se, že Amerika a Trump se donekonečna nechají provokovat a ponižovat. Tentokráte narazil a bude to mít dlouhodobé následky pro celý Írán.
Další velká válka? Spíše ne
Donald Trump zabitím Kásema Solejmáního zvolil hodně riskantní variantu v dlouhém soupeření s Íránem, které začal vést už před svým zvolením prezidentem. Může to být ale úspěšná taktika, protože Írán nemá moc možností, jak adekvátně odpovědět. Když udeří na spojence Ameriky na Blízkém východě, třeba na Saúdskou Arábii, nebo na americké vojenské základny, na velvyslanectví, či na různé skupiny, které USA podporují, tak se mu dostane rázné odvety. Když neudeří tvrdě, ztratí po všech silných vyjádřeních, která slyšíme dlouhá léta, důstojnost. Žádné řešení není pro něj najednou dobré. Po zabití Solejmáního už ne. Trump sice překročil zabitím generála červenou čáru, ale Írán ji překročil mnohokrát a pořád si myslel, že může svoji agresivitu stupňovat. Teď se situace změnila. Ví to obě strany, takže na rozdíl od mnoha politologů a expertů neočekávám velkou válku, která by ještě více destabilizovala část už tak destabilizovaného regionu.
Vztahy mezi USA a Íránem jsou už delší dobu na bodě mrazu. Zhoršilo se to ještě v roce 2018, kdy Donald Trump oznámil, že Spojené sáty odstupují od mezinárodní jaderné dohody s Íránem z roku 2015. Následně Washington uvalil na islámskou republiku nové sankce. Teherán v reakci sdělil, že přestane ustanovení dohody dodržovat, a pak zintenzivnil produkci nízko obohaceného uranu, který by mohl sloužit k výrobě jaderných zbraní. Jejich skutečné vlastnictví ale nepřipustí ani Amerika, ani Izrael.
Otázkou ale je, zda lze s teokratickým íránským režimem vůbec smysluplně vyjednávat. Trump už má neblahou zkušenost se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem, kterému nabídl přátelskou ruku, ale ten ji odstrčil, protože si uvědomil, že by to znamenalo možné vnitřní oslabení jeho režimu. Ten samý problém řeší také Teherán. Přitom Trump léta opakuje, že neusiluje o změnu režimu v Íránu, ale že jeho agrese v regionu musí skončit.
Íránská regionální taktika spočívá v kombinaci pravidelného či nepravidelného boje založeného na šíitských milicích, které podporuje finančně i vojensky v Sýrii (mimochodem, zde bojují za Írán především afghánští a pákistánští šíitští žoldnéři), Libanonu (silné hnutí Hizballáh), Iráku a Jemenu a na strategickém zastrašování, včetně raket nejrůznějšího doletu a autonomních dronů. Ty loni poškodily část ropných rafinérií v Saudské Arábii.
Problém Íránu přitom je, že přes velké zásoby ropy je to země na společenském a ekonomickém sestupu. Teokratický režim zabil loni v listopadu při demonstracích kolem 1000 lidí. To má hluboké dopady na myšlení zejména mladších generací, které s režimem nesouhlasí. V zemi bankrotují penzijní systémy, zásobování je často problematické a ceny rychle rostou. Přestože stát dokáže účinně zasahovat v blízkém zahraničí a vyvíjí moderní vojenské rakety, je technologicky nevyspělý a společnost je rozdělená a sešněrovaná nejrůznějšími zákazy a omezeními.
Navíc zásadně ekonomicky ochromit Írán by nebylo moc složité. Kolem 12 elektráren tam vyrábí zhruba 60 procent elektřiny, osm rafinérií produkuje 80 procent místní spotřeby petrochemických výrobků a z ostrova Charg se exportuje 90 procent ropných derivátů. Stačilo by je zlikvidovat raletami, což by byla otázka několika hodin, a nastane obrovský kolaps. Ví to Donald Trump i íránští vládnoucí ájatoláhhové. Něco takového se proto zřejmě nikdy nestane.
Tak, jak se dalo očekávat, přesto mnohá média, politici i veřejnost (včetně České republiky) teď ale tvrdě kritizují Trumpa za zabití íránského generála. Nedoporučují ovšem žádný smysluplný alternativní postup, jak íránskou agresi na Blízkém východě zastavit. Americká vojenská síla má jen omezenou možnost, jak zlikvidovat rozptýlené íránské milice v regionu. Je to asymetrický boj, ve kterém mohou mít malá uskupení navrch, pokud nechtějí Spojené státy při útocích masově zabíjet i civilisty. Což nechtějí. Například Izrael podnikl v posledních letech v Sýrii stovky náletů na pozice skupin, které jsou z Íránu, nebo ho podporují. Uspokojivý výsledek to ale nepřineslo.
Svět i Írán jsou teď zaskočeny hodně divokou Trumpovou reakcí na řádění proíránských skupin v Iráku, které vedlo k zabití generála Solejmáního. Teherán musí vymyslet adekvátní odpověď, po které ale riskuje další rázné akce Ameriky a jejich místních spojenců. Když odpoví jen symbolicky a slabě, jeho síla v regionu se sníží a Trumpovi se risk vyplatí.
Co se přesně stane, zatím nikdo netuší a variant je hodně. Krvavá hra bude v každém případě dál pokračovat. Donald Trump ale vynesl hodně silný trumf, na který se bude Íránu odpovídat jen těžko, pokud nechce teheránský režim ohrozit svoji vlastní existenci.
