Rodičovský příspěvek: Nepleťme si ústavní soud s třetí komorou parlamentu
Lidovci jsou dlouhodobí zastánci tradiční rodiny. To nemyslím nijak ironicky, na rozdíl od jiných stran a hnutí mají alespoň nějaké silnější ideové ukotvení. KDU-ČSL nyní oznámila, že do konce ledna s největší pravděpodobností podá k Ústavnímu soudu ČR návrh na zrušení části předmětného zákona kvůli zvýšení rodičovského příspěvku. Pro přesnost, citovaný krok chce uskutečnit senátorský klub KDU-ČSL, nicméně dá se snadno domyslet, že ve straně má návrh značnou podporu. Osobně mám ovšem za to, že toto je přesně ta agenda, která k ústavnímu soudu nepatří. Je to totiž přesně ten typ věcí, které náš soud soudů tlačí do nezáviděníhodné role třetí komory parlamentu.
Na rozdíl od Václava Klause nejsem zastáncem zrušení ústavního soudu, ostatně mají jej skoro ve všech demokratických zemích světa, ale současně si myslím, že ústavní soud nemá řešit politická témata a de facto ubírat zákonodárcům prostor k práci – a vlastně i k životu. Nepřímo tím také dochází k narušení rovnováhy dělby moci ve státě, byť možná z ušlechtilých pohnutek.
Je tedy nezbytné separovat dotaz, zda je schválený způsob navýšení „rodičáku“ absolutně spravedlivý, od otázky, je-li neústavní. Ač to laikovi nepřijde, jedná se o dvě rozdílné věci. Když si například koupíte novou kuchyni a váš soused o měsíc později ve slevě tutéž sadu kuchyňského nábytku sežene za poloviční cenu a ještě k tomu dostane dvě kuchařské knihy, asi vám to bude připadat hodně nespravedlivé, ale podvědomě tušíte, že to nebude protiústavní a nepoběžíte s tím do Brna na ústavní soud.
Česká republika zastoupená vládou teoreticky mohla navýšit příspěvek pro všechny rodiče všech dětí do čtyř let, tedy včetně těch, kteří již částku platnou před 1. lednem 2020 vyčerpali. Mohla, ale nemusela. Stejně jako částku retroaktivně nedoplatí všem rodičům, kteří měli děti od 1. ledna 1993, kdy vznikl náš stát. Nicméně nastavení časové hranice pro příspěvek je ze své prapodstaty otázka politická. Lidé, kteří vyšší „rodičák“ nedostanou, mohou koaliční strany samozřejmě potrestat ve volbách, stejně jako je zrcadlově mohou odměnit zastánci šetření tím, že je budou příště volit. Nicméně toto má rozhodovat volič, a ne ústavní soud. Nepleťme si ústavní soud s politickým kolbištěm a nedělejme z něj třetí komoru parlamentu.
Autor je právník.
