Digitální levice se chová k protivníkům jako Hitlerovy jednotky SA
Pokrokářská levice neustále omílá své fráze o hate speech, o kyberšikaně, o tom, jak jsou chudáci, kteří stojí v první řadě hlasatelů světlých zítřků, napadáni xenofoby, fašisty, reakcionáři, nácky. Přitom jsou to oni, kteří stojí na barikádách vždy, kdy je potřeba kohokoli, kdo projeví byť nevinným způsobem svůj názor odlišný od jejich, zašlapat, zlikvidovat, pošpinit.
Jaroslav Míth na veřejné facebookové skupině Praha 4 – aktuality, politika, kultura, doprava zveřejnil na Nový rok post týkající se pražského ohňostroje, který spolupořádala městská část Praha 2. „Navzdory novodobým pokrokářům jsme si dnes díky Praze 2 užili krásný novoroční ohňostroj. Pražané hlasovali nohama, Vyšehrad totálně praskal ve švech. Deset minut krásy jednou za rok za to stojí.“ Tímto nevinným postem vyvolal vzápětí virtuální ohňostroj, proti němuž byl ten skutečný slabým odvarem.
Možná i proto, že se v odpovědích snažil vše převádět do nadlehčeného tónu, se ještě diskuse nesla zpočátku v jakžtak přijatelné formě.
Pirátské peklo
Pravé peklo ale nastalo, kdy se do diskuse zapojily dvě zastupitelky pirátů na Praze 4 a Míth jim replikoval, že problémem není desetiminutový ohňostroj, který je pod kontrolou a provozován profesionály a jenž odmítl magistrát letos provozovat, ale stovky dalších, nekontrolovaných, na které jejich populistický primátor nereagoval. To, že se otřel o pirátskou ikonu, neměl ale dělat. Okamžitě kdosi vyrobil koláž, na niž dal Míthovu odpověď jedné z pirátek, že „pokud se to labutím nelíbí, mohou se odstěhovat na rybník“, dohromady se zakrvácenými labutěmi, které s ohňostrojem na Vyšehradě neměly nic společného. A jež odnesly, že Hřibem řízená Městská policie nebyla schopna eliminovat amatérské ohňostroje. Pro zvýšení efektu ještě citát od Gándhího jako dezert. „Následovala lavina urážek, nadávek, odsouzení, která se šířila po Facebooku i po Instagramu, kde si vzali na paškál mou dceru. Jen na Facebooku to bylo zobrazeno 150 tisícům profilů. Reakce byly vždy ve vlnách, nejdříve vlna fotek mrtvých zvířat, pak pejsků, nadávek atd.,“ popisuje Míth svou zkušenost. Kampaň nepolevila ani přesto, že se v odpovědích snažil vše převádět do nadlehčeného tónu a případně uraženým se opakovaně omluvil.
Černo-zelená agrese
Kdo někdy šlápl na kuří oko „ochráncům zvířat“, ví, o jak militantní skupinu se jedná. Nešlo však jenom o vytočené ochránce, ale o cílenou kampaň. Stačilo si pár profilů „rozhořčených občanů“ projít. Falešné, případně spící profily, bez jakýchkoli informací či postů, jež se aktivizují a organizují vždy, kdy je potřeba vyrazit do další kulturní války, do další bitvy za lepší příští.
Zásadní pro pochopení celé kampaně ovšem je, že Míth je radním za ODS na Praze 4 a místopředsedou její pražské regionální organizace. A ODS před rokem svrhla dosavadní, pokrokovou koalici Zelených s piráty, čímž se její vlivný člen dopustil toho nejhoršího, co mohl udělat. Svrhnout pokrokovou, černo-zelenou vládu se neodpouští. A jak víme po Michálkově a Hřibově nedávném extempore po stejném kroku na Praze 1, jde o návrat starých pořádků a temné pikle Ruska.
Digitální bolševici
Z extrahování a překrucování facebookových postů či komentářů se stal hon na čarodějnice, novodobá forma politického nátlaku. A pokud jste navíc členem strany digitálních bolševiků, kteří kromě internetu nic jiného neumějí, vytvoří se taková kampaň, co by dup. Pochopitelně se s tím sveze i kdejaký pokrytec, který se dokáže morálně rozhořčit nad kdejakou volovinou. Tyto kampaně jsou pak u veřejně známých osobností doprovázeny nejenom okamžitou totální dehonestací protivníka, zastrašením, likvidací, ale i snahou medializovat celou pseudoaférku i v tištěných médiích či televizi přes spřátelené aktivistické novináře. I v tomto případě se progresivisté obrátili na deník Blesk, jenž je ovšem poslal do háje, a tak své téma nakonec „udali“ v Expres on-line.
Součástí kampaně je vždy i snaha dotyčného vyloučit z veřejného života jako prašivou ovci. „Poslali to hned i na vedení pražské ODS, po naší starostce chtěli, aby mne odvolala z funkce,“ popisuje Míth svůj konkrétní zážitek.
Jde o politiku zastrašování a politického nátlaku ulice, tak známou například z dob výmarské republiky či nastupujícího nacismu. Tehdy chodily SA či komunistické bojůvky rozbíjet výlohy, zapalovat nepřátelské redakce, zastrašovat hospodské, aby se v jejich podniku nemohla konat nějaká nepřátelská přednáška, vystoupení nebo schůze. Teď útočí virtuální bolševici na sociálních sítích. Nepřinášejí s sebou svobodu a demokracii, kterýmižto pojmy se tak rádi zaštiťují, ale novodobou totalitu a pseudonáboženskou nesmiřitelnost, podle níž co není podle jejich víry, je kacířské a musí být vymýceno. Míth ještě může mluvit o štěstí, že se nakonec vše odehrálo jenom na síti. Taky na něj mohli poštvat spřátelené kluky z Antify, jako se to například stává politikům AfD v sousedním Německu.
