Léčba luskounem: Skutečné počty obětí koronaviru jsou daleko vyšší, než uvádějí čínské úřady

Přičtěme k tomu ještě typickou asijskou mentalitu, která lidem velí nikdy nepřiznat chybu, protože to nejhorší, co může člověka potkat, je ztráta tváře. Lidé uvěznění v karanténní oblasti kolem města Wu-chan se už ale ztráty tváře nebojí. Víc je trápí hrozba ztráty života. A jsou velmi rozhněvaní na vládní představitele, kteří nechali situaci zajít tak daleko. O přítomnosti nového viru se vědělo už počátkem prosince minulého roku, ale kvůli schůzi stranických výborů se epidemiologická opatření jaksi nehodila. Lékaře, který před nákazou opakovaně varoval, úřady nutily k mlčenlivosti.

Když lékař Li Wen-liang onemocněl a zemřel, čínskou veřejností to otřáslo. Bylo čím dál jasnější, že nový virus je silně infekční, velmi virulentní a nezvykle odolný – mimo hostitele vydrží nikoli hodiny, ale celé dny.

Po svých neodejdou

Oficiálním datům z Číny o několika stovkách mrtvých na koronavirus už věřila jen Světová zdravotnická organizace (WHO), jejíž představitel hovořil o vysokých hygienických standardech v Číně a o tom, jak vláda situaci skvěle zvládá. Videa, která natočili obyvatelé Wu-chanu, ale ukazují něco docela jiného: prázdné ulice, po kterých postřikovací vozy rozprašují vodu s alkoholem, a zavřené benzínové stanice. Nemocnice a provizorní lazarety plné nemocných lidí, kteří už odsud nejspíš neodejdou po svých, protože poskytnout všem potřebnou péči není možné.

Pokud má člověk těžký průběh onemocnění, dostane virový zápal plic a bez kortikoidů a kyslíkové masky po dobu tří až čtyř dnů se doslova utopí. Ani po zlepšení stavu ale nemusí být vyhráno, někteří pacienti podle svědectví wuchanských lékařů zemřou na selhání srdce či ledvin. Na lůžku pak často končí i lékaři a sestry, kteří o nemocné pečují téměř nonstop. Nedostatek ochranných prostředků z počátku epidemie v kombinaci s vyčerpáním dělají své.