Vladimír Pikora: Koronavirus a globální ekonomický růst. Máme nejhorší už za sebou?
Finanční trhy žijí v posledním týdnu jednou jedinou věcí. A tou je „čínský“ koronavirus, který už pouze čínský zase tolik není. Mnozí jsou optimističtí a tvrdí, že to nejhorší je za námi – a proto nakupují akcie. Jiní jsou naopak pesimističtí a tvrdí, že není jisté, zda má planeta to nejhorší za sebou – a proto akcie prodávají. Zkrátka nikdo neví. V každém případě je už nyní jasné, že koronavirus globální ekonomiku zasáhl.
Šéfka Mezinárodního měnového fondu varovala, že by globální růst mohl zpomalit o 0,1 až 0,2 procentního bodu. To je jako nic. Otázkou je, jestli to není až moc optimistický pohled. Organizace zemí vyvážejících ropu OPEC už snížila očekávanou poptávku po ropě o 230 tisíc barelů denně.
Továrny zastavují výrobu
Pro mě jsou děsivé zejména zprávy o tom, kolik čínských továren buď vůbec nevyrábí, nebo má omezený provoz. Důsledkem je, že továrny mimo Čínu nemohou vyrábět, protože jim nepřišly čínské komponenty. Například automobilka Fiat Chrysler Automobiles už kvůli nedostatku součástek z Číny přerušila výrobu v Srbsku. Výpadek dodávek je přitom cítit napříč všemi odvětvími od strojírenství až po farmacii, protože čínské vstupy jsou skoro všude. Najít rychle nového dodavatele komponentů je u většiny firem téměř nemožné.
Je pravdou, že Češi vyváží do Číny málo. Jenže shodou okolností je Čína klíčovým trhem pro globální automobilky a tamní trh padal ještě před vypuknutím viru. Prodat auta v Číně dnes je proto ještě těžší. To je nová rána pro všechny automobilky, což země se silným automobilovým průmyslem, jako je ČR, už pocítí.
Problémy nemají jen malé firmy, ale i globální hráči. Americký Apple tento týden varoval, že koronavirus ovlivní jeho hospodaření. A nejde jen o výrobu, ale jde i prodej. Objevily se první odhady, které tvrdí, že by poptávka po mobilních telefonech mohla v Číně během prvního kvartálu poklesnout na polovinu. Firma totiž hlásí, že jsou mnohé její prodejny uzavřeny a mnohé jedou jen na částečný provoz.
Není problém jen v nabídce, ale i v poptávce
Průzkum Americké obchodní komory v Šanghaji ukázal, že 78 % dotazovaných firem nemá nyní dost pracovních sil a nemůže vyrábět na plné obrátky. Část zaměstnanců je totiž nemocná a část zaměstnanců se nemůže kvůli karanténě dostavit do práce. To přináší globální ekonomice novou hrozbu. Dosud jsme znali jen problémy s nedostatečnou poptávkou, nyní máme po letech problémy i s nedostatečnou nabídkou, a to nejen v Číně. Prostě najednou není jen problémem prodat, ale i vyrobit. Tomuto jsme už odvykli.
Čína zatím přistupuje k tvrdšímu postupu, aby s nemocí zatočila. Čínské hlavní město rozhodlo, že kdo se vrací z cesty mimo Peking, musí zůstat čtrnáct dní v karanténě. Navíc ve snaze zastavit šíření nákazy se Číňané rozhodli také dezinfikovat bankovky. Nejsem virolog, ale nejsem si jistý, jestli je třeba se až tak moc bát hotovostních peněz – spíš mám pocit, že někdo chce využít paniky a urychlit přechod na bezhotovostní ekonomiku, v níž zůstává digitální stopa. A to je skvělé pro každý autoritativní režim, protože ví, kdo, kdy, kde a kolik za co platil. To je další osekání soukromí, které jen navazuje na kamery rozeznávající obličeje a monitorující pohyb každého jednotlivce. Dosud vlády tvrdily, že je nutné opustit hotovost kvůli možnosti financování terorismu a podobně. Dnes budou říkat, že to dělají pro naše zdraví. Na to volič slyší ještě lépe. Konec hotovosti je tím v řadě zemí zpečetěn.
Modely jsou neúprosně pesimistické
Je velmi těžké odhadnout další vývoj. Nikdo nemá s virem zkušenost. Krom toho poslední makroekonomická data máme z prosince. A data za únor, kdy (prozatím) nákaza vrcholí, budeme znát až v dubnu. A bez dat se těžko něco odhaduje. Nicméně agentura Reuters uspořádala průzkum mezi 40 ekonomy z Číny, USA a Evropy. Ti očekávají, že čínská ekonomika v prvním čtvrtletí zpomalí svůj meziroční růst z 6 % na 4,5 %. Za celý rok 2020 by pak měla ekonomika zpomalit z 6,1 % na 5,5 %. To je podle mě až příliš slušný výsledek, který moc neodpovídá tomu, co hlásí jednotlivé firmy.
Zajímavé je, že když se v agentuře Reuters dotazovali na scénář, kdyby se čínské vládě nepodařilo s virem rychle zatočit a ten by se dál nekontrolovaně šířil, většina čínských ekonomů neodpověděla. Zdá se, že strach z šíření pesimistických zpráv je velký. Na tento dotaz odpovědělo jen 15 ekonomů. Ti odpovídali, že by ekonomika rostla pouze o 3,5 %, a objevil se i názor, že by rostla jen o 2 %. Uvidíme. Nikdo v realitě neví.
Každý procentní bod ale hraje velkou roli. Mezinárodní měnový fond přišel v roce 2016 se studií, ze které plyne, že zpomalení čínské ekonomiky o jeden procentní bod zpomalí růst Evropy o dvě desetiny procentního bodu. Studie ČNB to doplňuje pro nás klíčovou informací, že pro středoevropské ekonomiky by dopad činil skoro tři desetiny procentního bodu. Pro subsaharskou Afriku by to ale podle MMF bylo hned sedm desetin procentního bodu. Dopad je tedy značný a regionálně dost odlišný.
Jenže i tato studie je vlastně už dost stará. Za čtyři roky se globální ekonomika změnila. Význam Číny výrazně vzrostl, možná, že realita bude ještě méně příznivá, než studie naznačuje. Anebo mají pravdu ti, kdo tvrdí, že to nejhorší máme už za sebou, protože nemoc se už nebude šířit? Nevíme. Jen je jasné, že jsme globalizovanější, než si většina lidí myslí. A problém jednoho je problémem všech.
