Martin Daneš vzdal poctu autorovi románu Bylo nás pět, jenž zemřel na sklonku války neznámo kdy a kde
Překladatel a publicista Martin Daneš ve svém románovém debutu Rozsypaná slova zachycuje závěrečné období života Karla Poláčka, zahrnující období druhé republiky a Protektorátu až do spisovatelovy smrti; buď během pochodu smrti, anebo v koncentračním táboře Gliwice, což bylo nejpravděpodobněji v den takzvané selekce 21. ledna 1945. Pro románového Karla Poláčka zvolil jméno Karel Hirsch podle postavy spisovatelovy první rozsáhlejší prózy Lehká dívka a reportér z roku 1926.
Karel Poláček se narodil 22. března 1892 v Rychnově nad Kněžnou a jeho život Martin Daneš shrnul v autorském doslovu (jehož plné znění vizte zde) k Rozsypaným slovům (vyd. Druhé město, 331 stran). Středoškolská studia musel Poláček dokončit v Praze, protože byl studentem problematickým, a po maturitě se pustil do studia práv, pracoval jako úředník a v I. světové válce dosáhl hodnosti četaře.
Po válce se vydal na publicistickou dráhu. Působil převážně v Lidových novinách, Tvorbě a Českém slově jako fejetonista a soudničkář až do roku 1938, kdy byl propuštěn na základě tzv. rasových zákonů. V té době byl již renomovaným literátem, autorem románů Michelup a motocykl, Hostinec U kamenného stolu,Mariáš a jiné živnosti, Hedvika a Ludvík, Hráči, Muži v offsidu a nedokončeného románu Okresní město. Později napsal i nezapomenutelný román Bylo nás pět, který prostě musíte přečíst, jinak se ve společnosti zcela znemožníte…
Četba nelehká a rmutná
Rozsypaná slova Martina Daneše, mimochodem organizátora Ceny Česká kniha a někdejšího přispěvatele Reflexu, jsou četbou nelehkou a rmutnou, ze smutné doby a o sympatickém člověku, což je vždy dojemný koktejl citů. Karel Poláček je sice vášnivě zamilován do právničky Dory Vaňkátové, ale dceru Jiřinu z nevydařeného manželství se spolužačkou Adélou musel před Hitlerem ukrýt v Británii a kvůli židovskému původu přichází o místo redaktora Lidových novin…
Mně trochu vadila ta záměna jmen, Hirsch za Poláčka; u biografického románu bych očekával dokumentární přesnost, ale vem to nešť! Martin Daneš jako znalec-poláčkolog a překladatel Poláčkových nejznámějších próz Muži v offsidu a Bylo nás pět do francouzštiny jistě ví, co dělá. Historické reálie jsou jinak pravděpodobné, jak víme ze svědectví pamětníků, korespondence i Poláčkova nepravidelně psaného deníku.
Pěkná kniha, citlivě napsaná
Že to Martin Daneš nemá postavené na vodě, je zřejmé už od prvních stránek. Žena ve vlakovém kupé zahlédne z jedoucího vagónu hrad Karlštejn. „Hrad! Viděla jsem hrad! Objevil se na vteřinu a hned zase zmizel!“ vzkřikla.
Kdo jezdí na Starou řeku, jak odpradávna Berounka se zove, a je všímavý, dobře ví, že se nablíž vlakové zastávky Karlštejn na chvililinku zjeví majestátní průhled mezi kosmatými chlumy na věhlasný a legendární hrad Karlštejn. Pokud vládnete fotoaparátem a rádi zvěčňujete krajinky v pohybu z dopravních prostředků navzdory úhlové rychlosti, ono panorama se zjeví asi na tři vteřiny, takže musíte být ve střehu a tasit bleskově svůj fotoaparát.
Pěkná kniha, citlivě napsaná; po Reinerově Básníkovi(románu o Ivanu Blatném) a Dějinách světla, poctě Františku Drtikolovi z pera Jana Němce, další zdařilý životopisný román o pozapomenutém českém umělci.
