Konec války pro Trojzubec: Američani kráčejí ztichlým Chebem
Pandemie nového koronaviru covid-19 zhatila plánované oslavy 75. výročí porážky nacistického Německa ve druhé světové válce ve většině evropských metropolí. Dokonce i Rusové, kteří si tak potrpí na okázalé vojenské přehlídky, ji letos odložili na 24. červen, přičemž není vůbec jisté, zda se uskuteční. Zastrašit se nenechal pouze běloruský prezident Alexandr Lukašenko. Přehlídka v Minsku proběhla se vší parádou.
Zastrašit se ovšem, obrazně řečeno, nenechal ani soukromý badatel Bohuslav Balcar, jenž ve svém domažlickém Nakladatelství Resonance vydal v rámci projektu Z Normandie přes Ardeny až k nám, nemajícího u nás obdoby, v edici Osvobození 1945 osmnáctý z plánovaných dvaceti svazků věnovaných osvobozování západních Čech americkou armádou na jaře vítězného pětačtyřicátého roku. Nese titul Z CHEBU DO MANĚTÍNA – KONEC VÁLKY PRO TRIDENT. Pro nezasvěcené připomeňme, že nášivku se symbolem v podobě Neptunova trojzubce (Trident) nosili na rukávech svých bojových uniforem příslušníci 97. pěší divize pod velením brigádního generála Miltona B. Halseyho, kteří osvobozovali území uvedené v názvu recenzované publikace.
Místo jásajících davů hrobové ticho
Neměli to přitom jednoduché. Místo jásajících davů je přivítalo hrobové ticho a liduprázdné ulice, což je zarazilo. Teprve pak se vysvětlilo, že Cheb obývali převážně sudetští Němci, již vojáky armády aktivně se podílející na debaklu třetí říše, mající trvat tisíc let, z pochopitelných důvodů nevítali. S Chebem je ostatně spojena také nejkrvavější bitva Pattonovy 3. armády na západočeském území, i když vzhledem k tomu, že mluvíme o největším a nejkrvavějším ozbrojeném konfliktu všech dob, zní slovo bitva poněkud nadneseně.
Entuziasmus soukromých badatelů
Autor zachovává stejný charakter knížky jako u předešlých svazků. Hojně čerpá z dobových oficiálních hlášení, takzvaných After Action Reports, a to včetně map, těží z místních kronik a výsledkem je detailní vylíčení bojové cesty angažovaných jednotek americké armády. Velice užitečné dílo provází rovněž fotografický doprovod, jenž sice není tak bohatý jako v US Army v Československu 1945 Františka Emmerta, kterou jsme nedávno recenzovali v této rubrice i v tištěném Reflexu, ale postačí.
Balcar původně plánoval dokončit celou řadu k letošnímu výročí osvobození Plzně. To se sice bohužel nepodařilo, ale držme autorovi palce, aby svůj projekt dotáhl aspoň do konce letošního roku. Ostatně nezahálel. Vzhledem k tomu, jaký příznivý ohlas vyvolala edice Osvobození 1945 u starostů měst a obcí osvobozovaných Pattonovými vojáky, pustil se s vervou sobě vlastní (ne náhodou běhá maratón) do dalšího projektu: edice Paměť – Memory. Letos vydal titul PAČEJOV. ČAS OKUPACE A OSVOBOZENÍ 1938–1945, přinášející autentické vzpomínky občanů této obce, jakož i zápisy z kronik inkriminovaného období.
Oba svazky dokazují, že entuziasmus soukromých badatelů může přinést nesmírně užitečné plody, zvláště pak v dnešní době, kdy, jak ukazují některé nedávné události, historická paměť nepatří právě k bohaté výbavě některých neználků.
