Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze nepřestává budit vášně
Nakladatelství Lidové noviny si pro publikaci Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze věru nemohlo vybrat vhodnější moment. Kniha nese podtitul Počátky rekatolizace v Čechách v 17. století, k vydání ji připravili Ondřej Jakubec a Pavel Suchánek a vychází v edici Prameny české historie,
Jeho obnovení, či přesněji červnové umístění dílčí napodobeniny totiž vyvolalo bouři emocí srovnatelnou snad jen s nechutnou taškařicí spojenou s odstraněním sochy sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva na náměstí Interbrigády v Praze 6-Bubenči v době koronavirové krize či s občas znovu doutnajícími polemikami ohledně takzvaných Benešových dekretů a odsunem československých Němců.
Oslava nenáviděných Habsburků?
Někteří lidé v obnoveném mariánském sloupu vidí div ne rehabilitaci pobělohorské „doby temna, kdy jsme tři sta let trpěli…“ (po přijetí mnichovského diktátu ovšem někteří posměváčkové lakonicky dodávali: „…a teď jsme v pr…“) a oslavu nenáviděných Habsburků. Netřeba poznamenávat, že jejich historická optika je limitována výukou dějepisu na základní škole a nevymanila se z obrozenského pojetí 19. století, což je dnes, mírně řečeno, pro objektivní zhodnocení složité etapy naší historie výbava poněkud skromná.
Zodpovědní pracovníci měli šťastnou ruku při volbě kvalitních historiků, k nimž mimo jiné patří italský bohemista Alessandro Catalano, přednášející dějiny české literatury na univerzitě v Padově. Když se zvídaví čtenáři hlouběji pohrouží do knihy obrazově bohatě a vkusně vybavené, dočtou se například, že mariánský sloup není specifikem pouze pražského Staroměstského náměstí, ale že podobné sloupy stojí v rakouské Vídni či německém Mnichově, a navíc je pojí řada společných rysů, jako třeba architektonické řešení, motiv bojujících andělů a mariánská tematika obecně.
Povrchní interpret dějinných procesů v mariánském sloupu může spatřovat především zpupnost vládnoucích Habsburků, kteří se – což je nepopiratelné – opírali o katolickou církev a mariánský kult zde hrál nemalou úlohu. Zároveň by si však měl položit otázku, jak je možné, že panovační Habsburkové v roce 1915, kdy druhým rokem zuřila první světová válka, povolili při příležitosti pětistého výročí upálení mistra Jana Husa postavit na tomtéž Staroměstském náměstí jeho monumentální pomník od zakladatele moderního českého sochařství Ladislava Jana Šalouna. Za černou stavbu ho snad neoznačí ani nejzarytější odpůrce domu habsburského, stejně jako – v očích církve kacíře – mistra Jana nelze označit právě za pilíř katolické církve, věrné opory trůnu habsburského.
Výraz úcty
Všestranně zdařilá a vysoce aktuální kniha vychází zároveň v roce čtyřstého výročí nešťastné bitvy na Bílé hoře, odehrávající se v počátcích strašlivé třicetileté války, jež české země a Německo zpustošila, a hlavně vylidnila víc než v našem povědomí mnohem frekventovanější druhá světová válka. Vše potřebné týkající se mariánského sloupu se čtenáři v publikaci dozvědí měrou vrchovatou. My jen dodáváme, že mariánský sloup na Staroměstském náměstí vznikl jako výraz úcty za to, že Praha se přispěním svých obyvatel nejrůznějších společenských a etnických vrstev ubránila švédskému obléhání a s ním neodmyslitelně spojenému drancování a rabování.
