Vyměníme Kanáry za Azory? Dějiny Azorských ostrovů a Madeiry
Nakladatelství Lidové noviny vydává oblíbené Dějiny států už hezkou řádku let. Vyšly v nich i pro nás tak cizokrajné a neznámé země jako Guinea-Bissau, Kapverdské ostrovy, Svatý Tomáš a Princův ostrov či Laos.
Nyní přichází na trh se svazkem Dějiny Azorských ostrovů a Madeiry, jehož autorem je Jan Klíma, náš přední odborník na dějiny Portugalska (v této edici již vyšly) a afrických, latinskoamerických i asijských zemí, v nichž je řeč Lusovců úředním jazykem. Průměrný čtenář toho asi o Azorských ostrovech příliš mnoho neví, Madeiru vyhledává spíše zámožnější turistická klientela, ale stejnojmenná vynikající dezertní vína z tohoto souostroví si vybaví leckdo.
Prostor národa mořeplavců
Klíma v úvodu podotýká, že dějiny Portugalska (pro nás zůstává tak trochu ve stínu svého mnohem většího a bohatšího souseda – Španělska –, jehož „Kanáry“ jsou na rozdíl od Azorských ostrovů našimi turisty hojně navštěvované) nelze zúžit pouze na evropský základ státu. Vždyť ostrovy vytvářely prostor národa mořeplavců, za nějž se Portugalci hrdě považují, kteří svými objevitelskými plavbami nesmírně přispěli k rozvoji poznání a mezinárodního obchodu. Zámořské plavby dodnes představují nejslavnější období portugalské historie.
Autor se podrobně věnuje střetávání mocenských zájmů různých zemí, jež se v této oblasti křižovaly, a roli ostrovů v epoše Nového státu, budovaného za Salazarovy diktatury, a nepřehlíží ani jejich zatažení do špinavé koloniální války v Africe, která vyústila v dubnovou, karafiátovou revoluci – levicový vojenský převrat v Portugalsku, vedoucí k pádu režimu a začátku budování demokracie. Na Azorských ostrovech se mimo jiné narodili portugalští prezidenti Manuel de Arriaga, jenž se však svému rodišti v posledních desetiletích stále více vzdaloval, a intelektuál Teófilo Braga.
Azory válečné i turistické
Velmi zajímavé je Klímovo líčení postavení Azorských ostrovů za obou světových válek. Na rozdíl od četných evropských zemí, které zhyzdily dlouhé zákopové linie a staly se bojišti miliónových armád, sice hrůz takového rozsahu zůstaly ušetřeny, nicméně hrozba německých ponorek nad nimi visela jako Damoklův meč.
Jak u Azorských ostrovů, tak u Madeiry se autor zevrubně věnuje turistice coby perspektivnímu odvětví ekonomiky – tedy pokud nepočítáme letošní, atypické poměry způsobené pandemií koronaviru covid-19. Doufejme, že se situace zase obrátí k lepšímu a čtenáři dychtící po poznání se do těchto námi zatím nepříliš probádaných končin vypraví. K tomu jim Klímova publikace určitě dodá kvalitní informace.
