Zatmívačka Eda Brubakera aneb Když v Hollywoodu honili komunisty
Na předvánoční a zcela zavřený knižní trh vtrhla další komiksová pecka Eda Brubakera, jednoho z nejúspěšnějších amerických scenáristů posledních dvou dekád. Zatmívačka, jak se komiks jmenuje, vás zavede do Hollywoodu roku 1948, do roku, který znamenal opravdu temné období továrny na sny. Takže – vzhůru na komouše!
Eda Brubakera známe díky tomu, že nechal zabít Captaina Ameriku. Taky díky lovecraftovské komiksové sáze Fatale nebo úchvatným noirovým detektivkám Criminal. Vždycky je suverénním, i když lehce odtažitým pozorovatelem osudových příběhů, které popisuje jako lehce bezcitné oko kamery. Tento postup je v Zatmívačce dotažený na maximum.
Ztroskotaný alkoholik v hlavní roli
Charlie Parish je alkoholik. A taky scenárista. Ovšem od návratu z války nic nenapsal, protože to, co tam viděl… No prostě nenapsal. A tenhle duševně vykleštěný chlápek je hlavním hrdinou příběhu, který vlastně vůbec žádné hrdiny nemá. Je to příběh o pudu sebezáchovy, ale také o jeho ztrátě. Je to příběh o tom, že kamery se nesmějí zastavit ani na vteřinu. Ani kvůli vraždě hlavní ženské hvězdy.
To vyprávění má v sobě cosi ze Sin City Franka Millera. Zatmívačka je určitě o dost barevnější, ale ta tíha místa a času, v němž se příběh odehrává, v sobě má obdobou osudovost. Stejně jako u Millera ani tady nenajdete žádnou černobílou postavu a od všech protagonistů můžete po celou dobu čekat jen to nejhorší.
Přineste mi hlavu komunisty
Zatmívačka se navíc odehrává za velkého honu na komunisty. Za časů udávání, které sice nedosáhlo takových hloubek jako v komunistických zemích (snad protože bylo ideově inverzní), ale i tak patří k těm nejodpornějším okamžikům 20. století v USA. A Charlie Parish je dost chytrý na to, aby si to uvědomoval.
Všechno na něj dolehne ještě silněji, když se po nočním tahu probudí se strašným oknem v cizím domě, ve kterém najde uškrcenou herečku Valerii. A protože jde o temné časy, zamete po sobě stopy a zmizí. A protože se někdo událost snaží zamést pod koberec a Charliemu už stejně v poslední době moc nezáleží na životě, rozhodne se, že zjistí, co se doopravdy stalo.
Příběh plný cigaretového kouře
Asi by byla škoda prozrazovat vám o moc víc. Pokud vás Zatmívačka chytne, přečtete ji na jediný zátah a budete se divit, kolik špíny dokáže vyprodukovat továrna na sny. Ale jedno je jisté – ten příběh nemůže dopadnout dobře, protože v takovém případě by zradil všechno, o čem se v něm píše. A to by tak zkušený scenárista jako Ed Brubaker nemohl dopustit.
Jediné, co tomu trochu chybí, je hrdina, kterému by chtěl čtenář fandit. Brubaker zkušeně využívá jednotlivé charakterové typy noirové detektivky, ale není tu nikdo, kdo by byl dost sympatický na to, aby vás protáhl příběhem. Tenhle úkol tak zbyl na vůni alkoholu a cigaretového kouře, jehož pramínek se line každou stránkou. Jen se občas něčeho tak málo hmatatelného špatně chytá.
Brubakera stejně jako u většiny jeho komiksů z nakladatelství Image věrně provází kreslíř Sean Phillips, kterému noirová atmosféra skvěle sedí. V jejich případě nejde už ani tak o spoluautorství jako o symbiózu dvou tvůrců, kteří si moc užívají společnou práci. Jejich Zatmívačka je jedním z hlavních highlightů téhle komiksové sezóny.
