„Mamá, Franz Ferdinand je pokrokový člověk!“ Koho by asi volila Sidi Nádherná?
Jak často se stane, že losangeleská herečka, režisérka hudebních klipů a někdejší topmodelka, která je zároveň absolventkou kulturologie na staroslavné Univerzitě Karlově, napíše libreto komiksu, navíc o pozapomenuté tuzemské šlechtičně, spisovatelce a intelektuálce? Přesně tak: moc často ne.
A zajímavé je také to, jak moc se baronka Sidonie Nádherná (1885–1950), o níž komiks, vydaný právě nakladatelstvím Labyrint, vypravuje, na mnohých snímcích podobá Tereze Srbové, která příběh zpracovala. Osmatřicetiletá literární debutantka samozřejmě zámeckou paní z Vrchotových Janovic neobjevila jako první, Sidoniin životopis a také knihu o jejím starším bratru Johannesovi napsala publicistka Alena Wagnerová i další autoři a Tereza Srbová z literatury hojně čerpá a cituje. Poučenost a historický kontext je vedle pěkné barevné kresby zkušené ilustrátorky Petry Josefíny Stibitzové, vedle atraktivnosti barončina (melo)dramatického osudu a vedle pečlivě vybraných perliček lidové moudrosti (třeba o svatojánské noci) jeden z důvodů, proč lze Sidonii vřele doporučit zvláště mladším čtenářům – přesněji čtenářkám od řekněme deseti do patnácti let.
Zahradnice a „vítačka“
Kniha je členěna do čtyř chronologicky řazených kapitol s názvy Tatínek, Bratr, Milenec, Přítel. Feministky, neobracejte oči v sloup – nejde o žádné nahlížení hlavní hrdinky očima pánů tvorstva, naopak se tu pojednává Sidoniino nitro, jak se odráží ve vztazích s klíčovými muži jejího života. Dámu, již portrétoval sám Max Švabinský a za níž na zámek Vrchotovy Janovice poblíž Benešova jezdívali jakožto za svou múzou a láskou básník Rainer Maria Rilke a spisovatel Karl Kraus, sledujeme nejprve při dětských hrách s bratry, pak v její milované, v širém okolí svou nádherou vyhlášené zahradě, u šálku kávy mezi přítelkyněmi, v posteli i v konverzacích s intelektuály.
Donnie, jak jí přezdívala rodinná irská chůva May-May, je vykreslena jako liberálka, pokrokářka, „vítačka“ – konkrétně je, na rozdíl od své konzervativní mamá („Sebevědomé ženy jen těžko hledají manžela!“), vstřícná k pobytu kočovníků, kteří se jim dočasně usalašili pod zámkem. Typická volička Pirátů, řeklo by se. Programovat sice neumí a namísto dredů nosí drdol, zato má v jednom kuse avantgardně zapálené cigáro.
Skoky v čase a květomluva
Pro mladší čtenáře může být matoucí, když se na počátku kapitol postavy ve svých dialozích vracejí do minulosti k zásadním událostem, jež se staly v letech, ba desetiletích, která předchozí oddíl nepokrývá – třeba pokud jde o smrt Sidoniina staršího bratra Jana (Johannese) nebo dvojčete Karla (Charlieho). A jak se asi dnešní teenageři, zvyklí považovat online svět za realitu, zorientují v tom, co jsou v příběhu Sidoniiny představy a sny a co se v poklidných Vrchotových Janovicích skutečně stalo? Možná jim dají zabrat i četné úryvky ze vzájemné korespondence jednotlivých aktérů, ačkoli květnatý jazyk romantika Rilkeho i intelektuální vzlety rétora Krause byly pro účely komiksu jistě upraveny. Mladší generace navíc možná ocení, že domovní zvonek v knížce nedělá po česku crrrr, ale hezky internacionálně „ding dong“.
Kromě citací z dobového tisku přibližuje ducha doby také květomluva. K dvoustraně vybírající z atlasu necelou dvacítku květin a jejich „význam“, tedy kód, jakým se zejména během národního obrození a v devatenáctém století sdělovaly pomocí zaslaných květů pocity či názory blízkému člověku, se čtenář nejednou vrátí, aby zkontroloval emoce vyjádřené v bublinách…
Komiksový román? Spíš Úvod do Sidonie
… v bublinách, které leckdy přetékají textem, jejž je v knize prostě moc. Když se na jedné (čtverečkované) dvoustraně prolínají Sidoniiny (linkované) deníkové zápisky s obsáhlými úryvky z dopisů Rilkeho a Krause s přímou řečí zahradníka, ťukáním na dveře a dalším odkazem na květomluvu, je čtenář bez ohledu na svůj věk poněkud zahlcen. Sidonie vlastně není komiks v pravém slova smyslu, na to je dílo moc statické – jde spíš o bohatě ilustrovanou biografii. To si Tereza Srbová a Petra Josefína Stibitzová nejspíš uvědomovaly, a zvolily pro své dílo nikoli klasické označení „komiks“ nebo „grafický román“, ale termín s docela nejasným obsahem, totiž „komiksový román“. Tímto souslovím ostatně nakladatelství Labyrint nedávno opatřilo i zdařilou knížku Štefánik Michala Baláže, Gabriely Kyselové a Václava Šlajcha.
Kniha Sidonie tak sestává ze střípků a náznaků velkého příběhu, který plně vytane před očima až po přečtení předposlední dvoustrany, na níž najdeme „Sidonii Nádhernou v datech“. Ani odsud se však příliš mnoho nedozvíme o dalších kulturních velikánech, kteří se krásné a oduševnělé Sidonii Nádherné připletli do cesty, ani o roli zámku Nádherných ve druhé světové válce, o Sidoniině práci za socialismu nebo o pozemkové reformě, která ji připravila o rodové panství… V anotaci díla stojí, že „milovala umění, cestování a přírodu, byla jednou prvních ekoložek i držitelek řidičského průkazu u nás“; tyto zajímavosti ovšem nejsou patřičně rozvedeny. Doufejme tedy, že tento ilustrovaný „Úvod do Sidonie“ podnítí své publikum k zájmu o nedávné české dějiny, k čilému googlování, nebo alespoň k přemýšlení nad různými podobami emancipace.
