Cena Arnošta Lustiga: Máme různé možnosti, zkušenosti a názory – a přesto jsme stejní
Říjen je spjat s udělováním státních cen a vyznamenání. Laureáty obvykle bývají významní lidé, kteří se zasloužili o rozvoj svobodné demokratické společnosti. V případě Ceny Arnošta Lustiga, jež se po dvou letech uskutečnila právě v tomto měsíci, mluví za laureáty vedle jejich činů i přirozené ctnosti, na které se v běžném životě často zapomíná.
Cenu Arnošta Lustiga spojují a charakterizují čtyři hodnoty, které se každý rok zpřesňují: odvaha a statečnost, lidskost a spravedlnost. Každý laureát ceny nás přivádí k myšlenkám, jak s nimi žít, jaký jim dát tvar a jak je proměnit ve skutečnost. Každý z laureátů tyto čtyři hodnoty udržuje po svém: dennodenně, ať je kdekoliv, se chová statečně a odvážně, aby zlepšil kus svého světa či prostředí, ve kterém žije; usiluje o spravedlnost a je lidský, aby druhému pomohl. Všichni laureáti měli příležitost v životě osvědčit svoje vlastnosti (někteří z nich opakovaně), většinou ve válečných konfliktech nebo během perzekucí komunistického režimu.
Může se tak zdát, že dnešní generace k těmto hodnotám již nemá co říct, že je vše dávno jasné a vyřešené. Je to omyl – tyto hodnoty nejsou abstraktní pojmy: jsou pro nás skutečnou výzvou. Myslím si, že navzdory rozdílným názorům a zájmům budeme muset být schopni společně bránit naši zemi v zásadních otázkách, ve složitých situacích, které prožíváme teď a tady. Ublížit nám může zejména jakýkoliv typ elitářství, nevraživosti a nenávisti vůči sobě samým. Ke všem výše jmenovaným hodnotám či ctnostem bych proto přidal ještě jeden podstatný, řekněme až elementární prvek vlastností, který rok od roku pozoruji u všech laureátů Ceny Arnošta Lustiga – a tím je humanismus.
Letos oceněný Pavel Pafko řekl, že jsme „všichni jedno“ – přišel na to nad operačním stolem, když zachraňoval lidský život, bez ohledu, kdo tím operovaným zrovna byl. Nehrajme nic jiného. Máme různé osudy. Máme různé kariéry. Máme různé ekonomické možnosti. Máme chudobu. Máme různý vzhled, názor. Máme různá pohlaví. A zkušenosti. Ale jsme stejní. Od myšlenky, že jsme všichni titíž, je už je jen krok od sounáležitosti, která nám umožní milovat naši zemi a také milovat lidi v naší zemi. Je to stejný leitmotiv jako ve výjimečném oratoriu o svaté Ludmile, kterou složil Jan Zástěra. Právě sv. Ludmila mimo jiné představuje nadějný a povzbuzující odkaz pro celou českou společnost.
Skutečné žití odvahy a statečnosti, lidskosti a spravedlnosti, se v dnešním světě zdá být čím dál tím těžší, ne-li nemožné. A zatímco fyzické bytí Arnošta Lustiga se od nás vzdaluje, jeho duchovní odkaz stále narůstá. Právě proto během slavnostního předávání ceny zažívám hodinu milosti. Bez naplnění uvedených hodnot totiž nebudeme schopni ustát zmiňované výzvy, a to nikoliv „jen“ jako jedinci, ale i jako celá společnost. Proto je dobré si čtveřici hodnot stále připomínat a snažit se těmi hodnotami žít. Ostatně jak sám Arnošt Lustig kdysi řekl: „To dobré v člověku se projevuje činem.“
Autor je prezidentem ČISOK
