Sex, jako když tonoucího pacifikuje záchranář. Arnoštova milostná scéna s „tělem“ budí rozpaky
Pokud by se vyhlašovala cena zohledňující množství přirovnání v prozaických knihách, Muž bez jazyka, první román herce a spisovatele Matěje Dadáka, by s největší pravděpodobností okupoval stupně vítězů. Bohužel se žádná taková cena nevyhlašuje, a tak asi tento nepodařený příběh o spisovateli s tvůrčím blokem brzy upadne do zapomnění. Ostatně i ta přirovnání často působí, jako byste se drbali levou rukou za pravým uchem. Můžete se přesvědčit. To je 6. místo naší ankety Bad Sex in Fiction Award, tedy anticeny za špatný sex v nové české próze, kterou každý rok vyhlašuje časopis Reflex.
6. místo: Matěj Dadák - Muž bez jazyka
A zelené šaty teď ležely v Arnoštově ložnici na podlaze, byt byl plný kytek a dárkových tašek a na Arnoštově posteli spala hvězda večera. Bylo pozdě v noci a Arnošt pozoroval to tělo, které předtím tak nějak předpokládalo, že k tomu má už jednou udělený souhlas, nečekalo na potvrzení. Než se Arnošt nadál, sedělo na něm, vzalo věci doslova do svých rukou, pak se přidržovalo čela postele, chytil je kolem boků, ale rázem dostal facku, až se mu zatmělo před očima, pokusil se o to znovu a další bomba, měl to být zřejmě varovný signál, aby nechal ruce tam, kde jsou, každopádně to fungovalo jako dobře volené údery záchranáře, který pacifikuje neukázněného tonoucího, to nemělo být žádné zpestření pohlavního styku, to byla z Beatiny strany záchrana Arnoštovy ztracené cti, možná trochu i pomsta za to, jak se k ní zachoval na Natašině chatě, a pak racionální tok myšlenek přerušila exploze a Beata se na něj položila, nechala ho pořád uvnitř a ten vrchol byl dokonale synchronizovaný, bez jeho přičinění, stal se věcí, kterou jiná věc ovládala, kterou si půjčila, použila, ale ještě nepouští, a ta extáze byla nekonečná a pokračovala ještě dlouho po vrcholu.
Teď Arnošt to tělo, které ho nejspíš zachránilo, raději přikryl a nechal spát.
Matěje Dadáka můžete znát díky jeho účinkování v seriálu Policie Modrava nebo v Činoherním klubu, také je však činný jako dramatik a spisovatel. Za svou debutovou prózu Horowitz byl v roce 2011 nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku, letos k ní přidal první román. Kniha Muž bez jazyka však žádným literárním skvostem není, trpí jednak slabou zápletkou, jednak přemírou autorova stylistického snažení. V záplavě jeho (často dost kostrbatých) přirovnání by se utopila velryba. To se projevuje i ve scéně Arnoštova styku s kavárnicí a spisovatelkou Beatou. Hned na začátku popisovaného milostného zápolení se Matěj Dadák takříkajíc střelí do vlastní nohy, když o jedné polovině sexuálního dua začne referovat jako o tělu – a patrně se mu tohle neohrabané stylistické ozvláštnění zalíbí, protože s tělem se Arnošt na následujících řádcích něco natrápí. A natrápí se i čtenář, minimálně ten, který má jazykový cit, a jakmile narazí na spojení „vzalo věci doslova do svých rukou“ (došlo vám, že se jedná o vtip, že ano?), nejraději by spisovateli doživotně odebral přístup k textovému editoru. Škoda že tak jako dostal od Beaty, pardon, od těla, bombu Arnošt, nedostal ji od své redaktorky také Matěj Dadák.
