Norská Popelka: Jurášek je malý, hudba nevýrazná, polibek dvou mužů logický a z oříšku nevypadnou šaty
To nejdůležitější na začátek: sova Rozárka není Rozárka a Juráška nahradil Balder, menší, silnější a krémovější Popelčin bělouš. Také anonymní pes hraje v novém norském remaku Tři přání pro Popelku mnohem menší roli než „náš“ Tajtrlík. Zůstávají holoubci, kteří za norskou Popelku, aby mohla na ples, roztřídí podivné třpytky. A dost zásadně jí nakonec helfne nová čtyřnohá postava, roztomilá krysa. Vítejte ve vánočním podcastu Reflexu, který se podrobně věnuje staré české (1973) i nové norské (2021) Popelce. Celou debatu si pusťte ve videu v úvodu článku.
Ono totiž udělat z naší veskrze moderní Popelky pohádku ještě modernější skoro nejde. Nebo je to přinejmenším veliká výzva. V čele s režisérkou Cecilií Mosliovou přesto vznikl remake s velkou úctou k českému originálu, s krásnými protagonisty (možná až moc), s hereckou hvězdou ze Hry o trůny Kristoferem Hivju v pidiroli, se spoustou sněhu, polární září a občasnými (trochu zbytečnými) ozvuky severského thrilleru.
Veronika Bednářová s Martinem Bartkovským pak rozebírají v podcastu důvody, proč jsou všechny motivy, které do klasiky Tři oříšky pro Popelku z roku 1973 vetkl scenárista František Pavlíček, v nové norské Popelce tak detailně „domyšlené“, dořečené, dovysvětlené a dotažené. A proč to v mnoha případech ani nebylo nutné.
Shodnou se mimo jiné na tom, že norská protagonistka nemá – to je jasná věc - Šafránkové nezaměnitelnou uličnickou jiskru. Zmíní, že se naopak velmi povedla norská varianta Popelčiny nevlastní sestry Dory, která je psychologicky propracovanější a vnáší do pohádky nový rozměr. Stejně tak Macecha je hrozivější (vypadá spíš jako zlá královna ze Sněhurky) a taky mnohem chytřejší než její originální předobraz z dílny Pavlíček/Vorlíček. Popelku svým věčným „Myslíš si, že jsi něco víc, ale jsi nicka!“ dovedně manipuluje; a právě v tomto aspektu je norský výklad pohádky nenásilně aktuální a důležitý.
Však také na Třech přáních pro Popelku, pracovali tři norští scénáristé a jeden scénárista několik let a i když příběh ochudili o původní poetické obraty a hlášky („Až naprší a uschne, pitomci!“ nám tam fakt chybí), je dobře, že příběh nakonec pozměnili jen v detailech. Dlouze diskutovali mimo jiné o tom, co najde Popelka ve třetím oříšku, totiž žaludu, což nakonec vyřešili hezky (spoiler alert: nejsou to svatební šaty!).
Jak vidíte, v podcastu Reflexu zdaleka neřešíme jen polibek dvou mužů, totiž Princových kámošů, o který v našich kinech nepřijdete. Ale i na něj dojde: není mimochodem zdaleka tak letmý, jak se traduje. Veselé Vánoce.
