Radost, vášeň, posedlost Stanislava Kolíbala: Skvělé umění ve skvělých prostorech
Sochař, malíř, scénograf, ilustrátor a pedagog Stanislav Kolíbal (96), jehož tvorba je zastoupena v řadě předních světových a českých muzeí, právě představuje svá díla v J&T Bance a připravuje další výstavy. „Přijde mi, že se poslední léta poněkud opomíjí to, jak velký smysl výstavy mají,“ říká Stanislav Kolíbal.
Se světoznámým výtvarníkem Stanislavem Kolíbalem a sběratelem umění Michalem Richtrem jsme se setkali na výstavě Radost, vášeň, posedlost! v galerii Magnus Art J&T Banky. „Spojení díla s prostorem je další vrstva v uměleckém počínání. Každý prostor je jedinečný, vystavená díla s ním musí souznít, aby jejich sdělení bylo co nejsilnější. Sepětí umělecké práce a daného prostoru je velmi důležité,“ zdůrazňuje Stanislav Kolíbal. „Navrhoval jsem prostorové řešení mnoha výstav, způsob instalace je pro vyznění uměleckého díla klíčový. Moje věci ze sbírky Michala Richtra, které v J&T Bance před sebou vidíte, nikdy spolu takto vystaveny nebyly. Nedá se to zopakovat.“
„Svou sbírkou se nechci chlubit, chtěl jsem se podělit o radost, kterou mi přináší. Prezentace ve výstavní síni umožňuje vybraná díla ukázat v nových souvislostech,“ dodává majitel vystavené umělecké sbírky a šéf studia Dynamo design Michal Richtr. „Stanislava Kolíbala si velice vážím, je jedním z mých životních autorů.“
„Tady před sebou vidíte Stavbu č. XV z kovu, kterou jsem vytvořil v Calderově ateliéru,“ říká Stanislav Kolíbal. „Prezident Calderovy nadace Dominique Bozo, jenž byl ředitelem Picassova muzea a Centre George Pompidou, v roce 1991 přijel do Prahy, navštívil můj ateliér a zařadil mě mezi hosty ateliéru Alexandera Caldera v Saché nedaleko Tours. Je to hezké místo, možná víte, že na tamním zámku psal romány Honoré de Balzac.“ V Calderově ateliéru vytvořil Stanislav Kolíbal šest kovových plastik. „Tři zůstaly v muzeích ve Francii, čtvrtá je v Národní galerii, pátá, která je tady vystavená, patří Michalu Richtrovi a šestá je v Ostravě.“ Tyto plastiky mají vzbuzovat klid a rovnováhu. „Během minulého režimu jsem se zabýval vlivem času na lidské prožívání, do mých prací pronikal pocit lability, nestálosti a pomíjivosti. V roce 1988 jsem na stáži v berlínském ateliéru v reakci na okolní chaos západního světa začal hledat průsečíky. Jejich propojením nastal stav rovnováhy, řádu a harmonie,“ popisuje Stanislav Kolíbal.
„Umění dělám pro sebe, ale když přijde někdo jako tady pan Richtr, kdo má o ně veliký zájem, chce s tím uměním žít, mít ho pro sebe, tak se s ním někdy musím rozloučit,“ vysvětluje Stanislav Kolíbal a hovoří o svých dílech, která jsou představena v rámci výstavy Radost, vášeň, posedlost! „Nejstarší je Předobraz kruhu ze sedmdesátých let. Kresba kruhu tužkou na zdi a polozbořený kruh uprostřed vyjadřují, co bylo a co bude. To, co bude, je naznačeno tenkou tužkovou kresbou na zdi, zatímco to, co bylo, pomalu ztrácí spojitost, návaznost spoje se zbortila. Téma zborcení mě pronásledovalo od roku 1968. Druhá, pozdější plastika vychází z kresby, která vznikla během mého pobytu ve Vence v létě 1968. Jde o bezvadný kruh, jenže čtverec, který ho měl obklopit, se najednou zbortil… Třetí jsou Černé reliéfy, jejichž řadu jsem vytvořil, a čtvrtá je Stavba č XV. Tato díla spolu ve vzájemném dialogu dosud vystavena nebyla.“
Na výstavě Radost, vášeň, posedlost! jsou do června 2022 k vidění také práce Jiřího George Dokoupila, Zdeňka Sýkory, Jana Kubíčka, Jiřího Koláře, Jaroslava Róny, Krištofa Kintery, Jiřího Černického a Petra Nikla.
