Tomu dala, tomu taky: Oscaři se rozpustili napříč nominovanými. Facka k zapsání do historie nestačí
Udílení 94. Oscarů znamenalo návrat směrem k předcovidové realitě. Na čísla vyhrála výpravná sci-fi Duna, nejlepším filmem se stalo „háelpéčko“ V rytmu srdce, řadu nominovaných snímků viděl jen málokdo. A Will Smith bránil čest své ženy.
Western Síla psa sice proměnil jen jednu z dvanácti nominací, jako pravý westernový hrdina bez bázně a hany se nicméně během udílení Oscarů zachoval herec Will Smith. Komik Chris Rock totiž zavtipkoval ohledně vzhledu jeho manželky, rovněž herečky Jady Pinkett Smith, která kvůli nemoci přichází o vlasy. Smith Rockovi jednu ubalil, zahulákal, aby si komediant nebral jeho ženu do huby, a ten to zkusil celé shodit pod stůl. Incidentu by nebylo třeba věnovat pozornost, kdyby se odehrál v hospodě, kde se takové stávají denně. Stal se však v přímém přenosu při pořád ještě docela sledované mediální události.
Bylo to připravené dopředu a dobře zahrané? Asi ne, i když to jednoho v době, která podobné mediální manipulace čím dál víc usnadňuje, napadne jako první. Will Smith je velmi dobrý herec – a shodou okolností později ten samý večer na tom samém pódiu, kde proplesknul kolegu, získal na třetí pokus svého prvního Oscara. Za film Král Richard: Zrození šampiónek, v němž ztvárnil Richarda Williamse, otce a trenéra tenisových hvězd Venus a Sereny Williamsových.
Nejlepší by bylo zahrát „kauzu facka“ do outu. Ještě během ceremoniálu sice došlo k nějakému domlouvání a usmiřování (mimo kamery) a vysvětlování (to když Smith přebíral sošku) a oscarová akademie se pak na Twitteru vyjádřila, že neschvaluje násilí v žádné podobě (čemuž dává válka na Ukrajině tragikomický kontext), ale jinak se vlastně nic nestalo.
Facka se zařadí mezi bezvýznamná zaškobrtnutí, jakých se na Oscarech za téměř sto let jejich existence stalo mnoho – a nikdo si už nepamatuje kdy přesně a kdo tehdy vyhrál co. Ani letošní ročník se do historie nezapíše výraznými výsledky. Nejvíc sošek (6) dostala výpravná sci-fi Duna, oceněná však byla hlavně v „řemeslných“ kategoriích jako kamera, střih, zvuk či výprava, jež se udílely mimo hlavní večer. A zrovna za kameru či výpravu by si sošku zasloužili jiní kandidáti, hlavně neo noir Ulička přízraků.
Do dějin vstoupila leda Jane Campion, teprve třetí žena, která kdy získala Oscara za režii – v tomto případě za ono westernové drama Síla psa. Je také jedinou ženou, jež na toto ocenění byla nominovaná dvakrát (poprvé za Piano v roce 1994). Favorizovaná Síla psa v jedenácti dalších nominacích ostrouhala.
Nejlepším filmem roku se pak stal snímek, který viděl jen málokdo – dojemný biják V rytmu srdce z prostředí komunity neslyšících. Předělávka francouzské komedie Rodinka Belierových (2014) totiž byla uvedená na streamovací platformě Apple TV+, jež rozhodně nemá tolik odběratelů jako Netflix či Amazon. I tak lze ale říct, že jde důležitou kapitolu nezastavitelného tažení streamovacích služeb do Hollywoodu.
V rytmu srdce získalo ještě Oscary za nejlepší adaptovaný scénář a za výkon ve vedlejší mužské roli a spolu s Dunou a dalším životopisným dramatem The Eyes of Tammy Faye (dvě ceny) se stalo jedním z pouhých tří titulů, které na letošním ročníku získaly víc než jednu trofej. Jinak se Oscaři rozesely v duchu říkanky Vařila myšička kašičku. Letošní ročník je zaznamenáníhodný snad jen kvůli návratu k předcovidové normálnosti. O facce lze vést nekonečné debaty na sociálních sítích (měl mu ji vlepit? neměl? v přímém přenosu? v zákulisí? atd.), o nominovaných snímcích a výsledcích už však moc ne.
Jak kulturní redakce Reflexu tipovala výsledky Oscarů? Podívejte se na video:
