Od otrokářských lodí k rapu: Další skvělý zářez české hudební publicistiky
Hudební publicistice se u nás daří. Kniha Pavla Klusáka Gott. Československý příběh nedávno získala Magnesii Literu v publicistické kategorii a širší porotu byla označena za vůbec nejlepší knihu uplynulého roku. A před dvěma lety vydala dvojice hudebních publicistů Karel Veselý a Miloš Hroch knihu o smutku v populární hudbě Všechny kočky jsou šedé a mnozí se divili, že se i tato publikace loni neobjevila v nominacích na nejprestižnější tuzemskou literární cenu.
V podobné grafické úpravě (stojí za ní Martin T. Pecina) jako Všechny kočky vyšlo před několika týdny v nakladatelství Paseka druhé, doplněné vydání knižního debutu Karla Veselého. Obsáhlou publikaci Hudba ohně. Radikální hudba od jazzu po hip hop a dále vydal před dvanácti lety ve svém bohužel již zaniklém nakladatelství BigBoss rapper Vladimir 518. A právě rapu a hip-hopu se Karel Veselý v knize věnuje – tak jako mnoha dalším hudebním žánrům.
Kdo dlouhodobě sleduje články tohoto publicisty a spisovatele, asi nebude překvapen, že při svém výkladu hranice hudby dalece překračuje, a to nejen tím, že hudební žánry, jejich vznik a vývoj zasazuje do společenského a politického kontextu. Také se rozepisuje o filmech, knihách, o jazyce, jež souvisí s afroamerickou kulturou, na niž se kniha soustřeďuje.
Obrousit hrany a prodat
Na prvních stranách Hudby ohně, k jejímuž druhému vydání napsal předmluvu novinář Pavel Turek, narazíme na lodě otrokářských společností křižujících Atlantik, které převážely otroky z Afriky do Ameriky i Evropy. Tento historický exkurz v podstatě předznamenává hlavní myšlenku celého svazku, kterou hudební publicista Jiří Špičák v recenzi prvního vydání Hudby ohně shrnul do trefné teze „všechny zásadní hudební směry vymysleli černošští muzikanti a ti bílí je později ukradli“.
Karel Veselý, jehož dvě prozaické knihy – zdařilý Bomba★Funk z roku 2017 i na letošek ohlášený Kov – se rovněž zaměřují na hudbu, popisuje vývoj všelijakých hudebních žánrů. Lze jej zjednodušeně shrnout do této rovnice: jakmile se stal žánr černošských umělců oblíbený, přisvojil si jej hudební průmysl, který jej uhladil, aby byl přitažlivý pro většinové publikum.
Kniha, kterou se můžete proposlouchat
V sedmi čtivých kapitolách narazíme na jména jako James Brown, Michael Jackson, Sun Ra, John Coltrane či Miles Davis a na žánry jako jazz, dub, house, techno, rave, hyperpop či rap. Na konci mnohých kapitol se nachází doporučený poslech, a tak si při četbě můžete rozšířit obzory nejen teoreticky.
Karel Veselý se momentálně nejintenzivněji věnuje rapu. Jako scenárista je podepsaný pod dokumentem Šimona Šafránka RapStory, který na své webové platformě odvysílala Česká televize, a spolu s Lubomírem Dítětem natáčí oblíbený podcast Rapspot. Není proto překvapení, že kapitoly o rapperech jako Kanye West, Cardi B či Kendrick Lamar jsou psány se zanícením a erudicí, na jaké v české publicistice jen tak nenarazíme. To se však dá konstatovat o celé knize.
Je pozoruhodné, na jak širokém prostoru se Karel Veselý suverénně pohybuje – a nemám na mysli jen rozličnost hudebních žánrů, jimž se věnuje, ale i historické a společenské souvislosti, které nastiňuje. Jeho Hudba ohně je i dvanáct let po prvním vydání mimořádně cenným příspěvkem nejen na poli hudební publicistiky.
