Zítra letím na Měsíc aneb Klidný, vtipný i hořký snímek o dětství na předměstí vesmíru
Byla to dekáda plná lásky k astronautům a víry v technologický pokrok. Na „malý krok“ člověka na Měsíci se čekalo nejen kvůli závodům se Sověty, ale i s nadějí, že pak už na Zemi nebudou války, dokonce ani ta studená…
Americký nezávislý režisér Richard Linklater se v nenápadném snímku Apollo 10 1/2: Dítě kosmického věku nostalgicky vrací do sedmdesátých let minulého století, do domku na předměstí v texaském Houstonu, městě centrály NASA.
Činí tak velice poctivě a detailně: v prostředí vytvořeném technikou rotoskopické animace, jakou použil už v dystopické sci-fi Temný obraz, poznáte všechny béčkové filmy, seriály i deskové hry, které v dané době u dětí frčely. Gotickou soap operu Dark Shadows, postavičku Bugse Bunnyho, či naopak otravného Čaroděje ze země Oz, na kterého je babička tahala do kina každého půl roku. Dozvíte se, že jedna ze sester hlavního hrdiny si téměř neustále pouští hit Sugar, Sugar od skupiny The Archies a že místo natáček se do vlasů dávají plechovky od limonád, aby měly holky velké lokny…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
