Je fajn, že festival v Cannes připomíná Petera Weira, ale mohl si zároveň kopnout do Ruska
Jeden z nejoriginálnějších filmařů posledních padesáti let, Australan Peter Weir, se dočkává pocty: canneská přehlídka cituje jeho film Truman Show. V dnešní době by se však hodilo vyzdvihnout jiný Weirův majstrštyk – Útěk ze Sibiře, který se týká ruských zvěrstev.
Vizuál letošního festivalu v Cannes cituje film Truman Show – satiru, v níž Jim Carrey hraje muže, který netuší, že strávil celý svůj dosavadní život ve filmových ateliérech a že je nedobrovolným protagonistou populární reality show. Je jasné, na co pořadatelé přehlídky narážejí. Novátorský snímek režiséra Petera Weira a scenáristy Andrewa Niccola totiž předpověděl mnohé z dneška, kdy realitu (co to je?) vnímáme ohýbanou vrstvami mediálních filtrů, telekomunikačních šumů nebo přímo lží ze sociálních sítí. Pravda a autenticita jsou ústředními tématy snad všech Weirových filmů podobně jako motiv kulturního střetu: Zelená karta, Společnost mrtvých básníků, Svědek, Gallipoli, Piknik na Hanging Rock...
Festival ale mohl na dění ve světě zareagovat pružněji a použít vizuál Weirova asi už navždy posledního snímku – Útěku ze Sibiře. Jeho postavy nežijí v načančané televizní dekoraci, nýbrž v gulagu, jenž je také realitou poněkud umělého druhu, a stejně jako Truman se z něj pokoušejí uniknout. Útěk zorganizuje Polák Janusz, mladý důstojník, kterého agenti NKVD po obsazení Polska odvlekli poté, co z jeho manželky vymlátili „přiznání“, že je špión. Parta uprchlíků je pestrá národnostně i „proviněním“. Je v ní třeba lotyšský kněz, jugoslávský účetní, americký inženýr nebo ruský kariérní kriminálník; v SSSR se dá sedět za všechno. Cestou kolem Bajkalu, přes poušť Gobi a dál přiberou polskou dívku, které Rusové umučili rodiče. Než zemře žízní a vyčerpáním, opakuje své jméno, aby po ní aspoň něco zůstalo: Irena Zielińská.
Janusz pak chodí po světě ještě padesát let, než se ruské zlo z Polska po roce 1989 stáhne a on může konečně dojít ke své ženě. Když běžel Útěk ze Sibiře v roce 2011 v kinech, vnímali jsme to jako tragicky pozdní, ale přece jenom aspoň trochu happy end. Festival v Cannes by mohl nahlas říct, že jsme se mýlili – a že Rusko si svou Truman Show jede dál.
