Knižní ekologie je věda o tom, jak některým lidem zabránit psát knihy a zachránit tak svět
Herci, herečky, kreativci, filmaři a bůhvíkdo ještě: ti všichni se pokoušejí expandovat do dalšího uměleckého odvětví a napsat knihu. A píáristé je v tom ještě podporují. Protože psát umí každý, kdo vychodil základní školu, že ano.
Otevřu takhle ve čtvrtek pracovní e-mail a v něm dvě TZ, tedy tiskové zprávy: vyučený kamenosochař a filmař Křižka vydává „mrazivý horor Hořká múza“, režisér a herec Mádl literárně debutuje „milostným románem Přitažlivost planety Krypton“. Oběma pánům samozřejmě shodou okolností míří do kin nové filmy, takže píáristé zabíjejí dvě masařky jednou ranou. V podlézavém rozhovoru s druhým zmíněným bují excitovaná adjektiva, od „skvělý“ přes „nejtalentovanější“ po „geniální“, a to jsme teprve u první otázky.
Kliknu na Twitter, kde se pro změnu řeší (ne)kvalita nedávných románů herce Dadáka a reklamního kreativce + scenáristy Hübla. Co se to děje, že se lidi z jiných oborů tak vrhají na beletrii? Nejde o žírné pastviny, píce je tu hubená, nepíšete-li jako herečka Bernášková nebo filmařka Sedláčková o „frndičkách“, „muchlovačkách“ a „prstech ulepených od spermatu“. Že by zbytnělá ega velela prokázat talent v co nejvíce uměnách? Znervózňuje dotyčné v bucket listu prázdná kolonka u „napsat román!!!“ nebo příliš málo položek v sívíčku?
Existuje dokonce celá „on-line nakladatelská služba“ s názvem Pointa (ano, též mi zasílá své TZ), kde bez profesionální redakční úpravy vycházejí rukopisy autorů, jejichž díla (by) tradiční nakladatelé odmítli, protože jde v drtivé většině o slovní smog, nepůvodní balast, nepřiznanou fan fiction. Zkrátka a dobře: hlídáme si uhlíkovou stopu, swapujeme hadry a jíme vege, ale na platformě Donio klidně přihodíme na vydání sbírky pseudobásníka, jehož neumětelské bláboly by nikdy neměly spatřit světlo světa, a ještě jsme na sebe hrdí, že jsme v těžké době podpořili umění.
Některá nakladatelství vydávají podprůměrným autorům rok co rok blbé knihy, jen aby rostla a zmnožovala svoji produkci. Jenže obžerství je smrtelný hřích. Doufám, že klausovské utahování opasků v knižním byznyse oddělí zrno od vítečeho.
