Nebyli jenom legendární Tři králové. Kdo z vás už měl tu čest, alespoň v literatuře, se Třemi konšely?
Letos jsme si připomínali kulaté, osmdesáté výročí vrcholného činu nejen československé, ale obecně i celoevropské protinacistické rezistence – atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. V žádné jiné porobené zemi se nepodařilo zlikvidovat tak vysoce postaveného nacistického potentáta.
Již v zárodku tohoto odboje sehrály mimořádně důležitou roli odbojové skupiny stavěné na bývalých příslušnících vojenského zpravodajství. Milan Vyhlídal, jenž se specializuje na československé vojenské dějiny s preferencí období 1914 až 1945, o tom právě vydal knihu s názvem Vojenští zpravodajci proti nacistické okupaci.
Všichni Moravcovi muži
Publikace nese podtitul Odbojová skupina Tři konšelé (nezaměňovat s legendárními Třemi králi – podplukovníky Josefem Mašínem, Josefem Balabánem a štábním kapitánem Václavem Morávkem) a vydala ji pražská Academia v edici 1939–1953. Autor, absolvent studia historie na filozofické fakultě Masarykovy univerzity a filozofické fakultě olomoucké Univerzity Palackého, se v ní zaměřil na buňku zpravodajských důstojníků Františka Fárka, Antonína Longy a Aloise Čáslavky. Tito důstojníci pracovali v intencích mnohem známějšího plukovníka Františka Moravce, jehož ostatky letos v dubnu převezli z USA a pietně uložili v rodné Čáslavi. Je po něm pojmenována elitní složka Armády České republiky – 601. skupina speciálních sil, dislokovaná v Prostějově.
Nebezpeční polští bratři
Z pestrého spektra skupin provádějících na území Protektorátu Čechy a Morava informační a zpravodajskou činnost se tato odbojová buňka, v našem povědomí dosud nepříliš známá, poněkud vymyká. Nabídla se totiž přímo exilové zpravodajské centrále.
„Konšelé“ nehráli jenom na poněkud omezeném českém písečku, ale v rámci protiněmeckého odboje spolupracovali rovněž s polskými zpravodajci. Při této příležitosti je vhodné dodat, že polská rozvědka měla tehdy špičkovou úroveň. Naši zpravodajci jim důstojně sekundovali, neboť již ve třicátých letech se rozhořela veřejnosti skrytá informační válka mezi demokratickou Československou republikou, hitlerovským Německem a horthyovským Maďarskem, tedy potenciálními úhlavními nepřáteli Masarykovy a Benešovy republiky. V sítích bezpečnostních aparátů našich nebezpečných sousedů se ocitli nejen první rezidenti naší rozvědky, ale smrtelné nebezpečí se nevyhýbalo ani zpravodajským důstojníkům. Na tiché frontě tak umírali před veřejností ututlaní lidé ještě dříve, než zazněly výstřely opravdové, horké války.
Na počest našim důstojníkům
Vyhlídalova kniha je cenným přínosem k prohloubení poznatků zvláště o počátcích vojenského odboje v prvním válečném roce 1939. Připomeňme, že českoslovenští důstojníci, zvláště pak ti vyšší, přispěli k našemu druhému odboji měrou vrchovatou a procentuálně utrpěli tak vysoké ztráty, že by se za ně nemusely stydět ani některé státy vedoucí s třetí říší aktivní válku.
