Životní peripetie rudého entuziasty Josefa Pavla
Ústav pro studium totalitních režimů v knize Milana Bárty JOSEF PAVEL. ŽIVOT A DOBA zachycuje osudy někdejších ultrakovaných stalinistických komunistů.
Někdejší zanícený levicový aktivista, absolvent Mezinárodní leninské školy v Moskvě a v letech 1937 až 1939 interbrigadista bojující proti nacismu a fašismu během občanské války a zahraniční intervence ve Španělsku. Vysoký stranický funkcionář, velitel Lidových milicí, generál; zatčen, vyloučen z partaje, odsouzen na 25 let, necelé dva roky nato propuštěn. Za pražského jara ministr vnitra, na mimořádném sjezdu KSČ zvolen členem ústředního výboru, posléze podruhé vyloučen z KSČ... To všechno za čtyřiašedesát let života (18. září 1908 – 9. dubna 1973) Josef Pavel stihl.
Velitel „ozbrojené pěsti dělnické třídy“
Josef Pavel patřil ke generaci „osmašedesátníků“, politiků, jejichž hodnocení prodělalo v očích české veřejnosti radikální změny. Od bezmála adorování coby národem zbožňovaných „mužů Ledna“ (jak se později ukázalo, vzhledem k jejich politickému bankrotářství zcela nezaslouženého) až po paušální zatracování.
Je nespornou pravdou, že Josef Pavel, ať už jeho víra v levicové, později komunistické ideály byla vskutku uhlířská, se jako vysoce postavený stranický činitel bezprostředně podílel na budování a upevňování komunistického režimu v jeho nejodpornější a nejzavrženíhodnější podobě, neboť konec čtyřicátých a první polovina padesátých let u nás ničím jiným nebyly. Nikdy bychom neměli ani na okamžik zapomínat, že právě tehdy docházelo k vykonstruovaným politickým procesům s hrdelními tresty či odsuzováním k mnohaletému věznění, což vše provázela tupá, agresívní a prolhaná propaganda. Pavel velel „ozbrojené pěsti dělnické třídy“ – Lidovým milicím, této bojůvce komunistické partaje. Že soukolí obludné moci, jež v jejích počátcích sám horlivě budoval, ho nakonec semlelo jako mnoho jiných rudých entuziastů u nás i v dalších zemích „tábora míru a socialismu“, patřilo ke koloritu doby. Jen to potvrzuje její dnes těžko pochopitelnou, ale každopádně neomluvitelnou zvrácenost.
Fakta a svědectví namísto soudů
Bártova zajímavá kniha, vzniklá z autorovy před čtyřmi lety úspěšně obhájené disertační práce, si neklade za cíl primárně hledat Pavlův podíl na zločinech nově nastoleného režimu, ale ani jeho roli nezlehčuje. Její ambice je totiž mnohem vyšší. Chce se do Pavlova jednání a uvažování vcítit a objasnit je, a to na podkladě literatury, hodnověrných pramenů a důvěryhodných vzpomínek.
Osudy „osmašedesátníka“ Josefa Pavla jsou názorným příkladem člověka, jejž nelze bez hluboké znalosti faktů a oné „vzrušené“ doby jednoznačně soudit.
