Chaos jako metoda. Film Moonage Daydream, oslavující tvorbu Bowieho, běží po Cannes a Varech i v kinech
„Nechtěl jsem natočit film o Davidu Bowiem. Chtěl jsem udělat film, který by Bowiem byl. Nepotřeboval jsem ho dekonstruovat, rozbít – proč? Toužil jsem se do něj ponořit, pocítit magii, která z Bowieho sálala.“ Prací na snímku Moonage Daydream strávil dokumentarista Brett Morgen (53) roky bolestné tvorby. Odměnou mu byla mimo jiné premiéra na festivalu v Cannes. Morgen snímek uvedl i v Karlových Varech, kde se jako rocková hvězda svého druhu pohyboval v oblecích fantaskních barev a nechal projekci pustit tak nahlas, až slabší nátury v panice prchaly ze sálu.
Je skvělý cit pro módu kromě vašeho filmu dalším pojítkem mezi vámi a Davidem Bowiem?
Režíruju podle Stanislavského.
Takže se snažíte maximálně přiblížit lidem, o kterých točíte?
Dá se říct, že moje manželka žila během posledních pětadvaceti let s deseti různými lidmi. Když jsem dělal Ten kluk bude točit o legendárním producentovi Robertu Evansovi, na rok jsem se nastěhoval k němu domů. Ale u Bowieho mě tenhle proces skoro děsil. Rád vstřebávám inspirace svých protagonistů, ale jak se vám může podařit dohnat už jen to, co David přečetl, o hudebních vlivech nemluvě? Od práce na Moonage Daydream mě neodrazovalo množství materiálu ani Bowieho sláva, ale jeho inteligence. Vedle něj se považuju za intelektuálního trpaslíka.
Osobnosti, o nichž točíte, si vybíráte sám. Proč tedy Bowie?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
