Kateřina Tučková  je spisovatelka, dramatička,  publicistka,  historička  umění a kurátorka  výstav.  Je nositelkou  ceny Magnesia  Litera.

Kateřina Tučková je spisovatelka, dramatička, publicistka, historička umění a kurátorka výstav. Je nositelkou ceny Magnesia Litera. Zdroj: Foto David Konečný, Muzeum Bílá Voda – Soňa Puziová, Profi media.cz

Zaslouží si Kateřina Tučková Státní cenu za literaturu? Určitě si nezaslouží ten virvál kolem ní

Kateřina Kadlecová

Úspěch se neodpouští. Autorka kvalitního literárního mainstreamu Kateřina Tučková dostala cenu – a v médiích i na internetech se zvedlo vlnobití názorů, proč si ji nezasloužila. Místo radosti z výhry aby se teď pomalu styděla za to, že píše. Ale protože všechno zlé je k něčemu dobré, aspoň díky téhle „kauze“ padlo na mechanismus udílení Státní ceny za literaturu pár paprsků světla.

„Bílá Voda, holý neštěstí,“ parafrázovali jsme s přáteli žertem název románu, za nějž (a vůbec za dosavadní dílo) získala před měsícem Státní cenu za literaturu spisovatelka Kateřina Tučková. Persiflované přísloví se bohužel nečekaně naplnilo: autorce kvalitního literárního mainstreamu, jakým bylo její Vyhnání Gerty Schnirch, jakým byly Žítkovské bohyně i poslední Bílá Voda, pomyslná medaile štěstí nepřinesla. V médiích a na Facebooku se brzy rozhořely vášně: jde prý o průměrné angažované psaní, ne o krásnou literaturu, a cenu si teprve třetí žena z dosavadních 27 laureátů – a dokonce žena (prý až příliš) mladá a v kultuře aktivní mj. též jako výtvarná kurátorka – nezasloužila.

Došlo k „českému literárnímu skandálu“, jak situaci ironicky pojmenovává Petr Fischer v titulku komentáře na webu Aktuálně.cz, kde porotu ceny (poněkud oklikou, jak je jeho zvykem) obviňuje z „marketingového myšlení“. K některým páně Fischerovým závěrům se částečně přidává Ondřej Nezbeda na kulturním webu H7O.cz v lamentaci Pět fází smutku nad Státní cenou – totiž že prý sedmičlenná jury rezignovala na uměleckou hodnotu díla a že výběr porotců je „naprosto neprůhledný a nejasný“ podobně jako mechanismus nominací autorů.

Na tom s porotci, nominacemi a kritérii výběru něco je – a je dobře, že diskuse o změně k lepšímu byla zahájena. Ale já na konci vší té kritiky vidím sedět jednu z nejpřekládanějších tuzemských prozaiček v louži splašků místo na trůnu. Než by si s rodinou a přáteli užívala ocenění, musí přemýšlet, zda je vůbec hodna toho, být spisovatelkou, když se o ni nekolegiálně otírají i jiní literáti, včetně těch, co s ní sdílejí nakladatele, a když kulturní opinion leadři špiní její jméno pomluvami o intrikaření a obviňují ji, že se svezla na popularitě historizujících románů a cenu má vlastně bez práce a jen za čtenářskou oblibu.

Přitom se Kateřina Tučková ničeho nedopustila. Jen vyhrála.