Autor má téma zvládnuté, jen ho trochu převálcovalo aneb Jak (ne)nacpat dějiny sci-fi do komiksu
Dějiny science fiction v komiksu – to zní skutečně lákavě, zejména pokud pocházíte z komiksové velmoci, z Francie. To nutkání muselo být neodolatelné a Xavier Dollo mu podlehl. Za parťáka dostal kreslíře jménem Djibril Morissette-Phan a nikde v knize se nepíše, jestli tento autora textu proklínal, či jen oddaně plnil stránky textem, vedle kterého se snažil vecpat obrázky.
Celá práce je pochopitelně záslužná, jen zatížená fatální encyklopedičností a určená pro francouzský trh. To je problematické ze dvou důvodů. Ten první je spíš komický: poměrně záhy dvousetstránkové Dějiny science fiction v komiksu (vyd. Kniha Zlín) obsahují kapitolu o tom, proč se Francie nestala kolébkou sci-fi (i když rozhodně mohla!!!).
Boj českých autorů
Ten druhý je problematičtější – v poslední čtvrtině knihy autoři volí pro předání ještě většího počtu informací pruh s obálkami význačných knih, komiksů, plakáty filmů atp. Ovšem v případě, že daný titul vyšel francouzsky, objevuje se zde francouzská obálka. Z pohledu země vzniku to snad ještě dává smysl, ovšem pro čtenáře ze třetích zemí (o kterých v celém komiksu není ani čárka, zatímco třeba o robotech je tam toho tuna) vzniká galimatyáš přímo neuvěřitelný.
Autoři českého vydání však bojují srdnatě. Překlad Venduly Něchajenko zasluhuje poklonu, protože v obtížném textu neutonula, a dokonce s spolu s redakcí opatřila puntíkem tituly, které vyšly česky (černý puntík redakčnímu týmu udělme snad jen za Hyperion a Enderovu hru – tyto knihy puntík postrádají). Bez kvalitního překladu by to tady nešlo – a ten kniha naštěstí má.
Nepříliš stravitelné veledílo
Zato jí chybí stravitelnost. Je jasné, že Xavier Dollo si to celé představoval trochu jinak. Radostněji. Je to vidět na prvních stránkách, kde se objevují výjevy z probíraných děl, mihne se Frankenstein, letoun Robura dobyvatele (s půlkou Vernova životopisu), John Carter dokonce stihne uniknout před Indiány do jeskyně a probudit se na Marsu! Čirá krása. Jenže pak to autorovi došlo. S takovou by měl komiks aspoň tisíc stránek – a na to nemá rozpočet ani sladká Francie.
Pak už to jde od desíti k pěti – autor slevuje na finesách, brzy se objevují jednotliví literáti, kteří defilují za proslovů typu: „Já jsem do science fiction přispěl dvěma způsoby…“ A už je čas pustit do okénka na orloji další mluvicí hlavu (vyportrétování slavných SF spisovatelů se přitom v knize uvádí jako jeden z hlavních bonusů). Občas už sám vyprávěcí postup zavání vtipem: to se tak sejde u jednoho stolu Asimov, Campbell, Heinlein, van Vogt a Sturgeon, aby vysvětlili svůj přínos pro sci-fi a pomluvili Hubbarda…
Vrchol nastává ve chvíli, kdy autor oživí H. G. Wellse, aby mu M. Moorcock představil britskou sci-fi po jeho smrti. A že se Wells umí divit a pokládat návodné otázky! A že si toho Moorcock tolik pamatuje! A když dojde na ženy, zavolají si Judith Merrilovou, která zodpoví ženské otázky, aby se nakonec dostala až k proslovu Rebeccy F. Kuangové, jež v covidovém roce 2020 virtuálně převzala cenu Hugo a znectila přitom celý bílý nakladatelský byznys. To prý aby pan Wells pochopil, co se se sci-fi stalo. Inu, chudák Herbert George to asi nepochopí, protože to v Evropě chápe jen málokdo.
Takže pokud od téhle knihy čekáte zábavu – nepořizujte si ji. Pokud chcete vidět, jak zhruba vypadaly legendy sci-fi a pokud vám nevadí, že v takhle poměrně obsáhlé encyklopedii není snadné něco najít, protože to není encyklopedie, ale komiks, jděte do toho. Autor má téma zvládnuté, jen ho tak trochu převálcovalo.
