Předplatné
ZTRACENÝ RÁJ HAVAJSKÝCH HIPPIES. výstava Kolekci fotografií plných svobody, touhy, euforie, lásky, života bez zábran (protože s LSD) a na závěr i smutku představuje GHMP v pražském domě U kamenného zvonu. Rozsáhlý soubor JOHNA WEHRHEIMA Paradise Lost je jedinečným dokumentem o kolonii hippies, která vznikla na havajském ostrově Kauai. Základ tvořili mladí pevninští Američané, jež pozval na svůj pozemek bratr Elizabeth Taylorové Howard. Do svérázného společenství lidí ze všech sociálních struktur utíkali od roku 1969 surfaři v době, kdy ještě nešlo o finančně zajištěný sport, hipíci, které naháněli za potulku, veteráni z války ve Vietnamu i volnomyšlenkářští podivíni. V roce 1977 se vláda rozhodla komunitu rozehnat a tamní obydlí vypálit, což byl konec jednoho zvláštního „ráje na zemi“. Výstava je otevřena do 8. ledna. (MG)

ZTRACENÝ RÁJ HAVAJSKÝCH HIPPIES. výstava Kolekci fotografií plných svobody, touhy, euforie, lásky, života bez zábran (protože s LSD) a na závěr i smutku představuje GHMP v pražském domě U kamenného zvonu. Rozsáhlý soubor JOHNA WEHRHEIMA Paradise Lost je jedinečným dokumentem o kolonii hippies, která vznikla na havajském ostrově Kauai. Základ tvořili mladí pevninští Američané, jež pozval na svůj pozemek bratr Elizabeth Taylorové Howard. Do svérázného společenství lidí ze všech sociálních struktur utíkali od roku 1969 surfaři v době, kdy ještě nešlo o finančně zajištěný sport, hipíci, které naháněli za potulku, veteráni z války ve Vietnamu i volnomyšlenkářští podivíni. V roce 1977 se vláda rozhodla komunitu rozehnat a tamní obydlí vypálit, což byl konec jednoho zvláštního „ráje na zemi“. Výstava je otevřena do 8. ledna. (MG) • Zdroj: Archív

Rosťa Sarvaš (1959–2022). Vtrhl do redakce jako tajfun, nikdo o něm nic moc nevěděl, prý vystudoval průmyslovku. Tvrdil taky, že dělal vzpírání, ale možná kecal. Ale přinesl rozhovor, já už nevím s kým, každopádně to byla pecka. Energický, drzý dialog. A hned si sebevědomě řekl o Gotta, kterého presoval úplně stejně. Text Karel do válek zajel byla Rosťova zkouška novinářské způsobilosti, díky které se okamžitě ocitl v první rozhovorové lize. Uměl se ptát jinak, sám Zlatý slavík si ho vyžádal pro knižní interview Jak to vidí Gott, jenž se později pro svou otevřenost stal publicistickou událostí. Po několika letech přeputoval do Formánkova Koktejlu a já ho ztratil z dohledu. Věděl jsem ale, že napsal román, divadelní hru a že zpovídal i dalajlamu. Rosťa Sarvaš umřel na rakovinu. Další křížek v mé srdeční sestavě Reflexu z první poloviny devadesátek. Milan Tesař
STRAŠLIVÁ ZÁVRAŤ GENIALITY. literatura „Několik měsíců před norimberským procesem si lékaři během prohlídky všimli, že Hermann Göring má křiklavě červené nehty na rukou i nohou. Domnívali se – mylně –, že zbarvení je následkem jeho závislosti na dihydrokodeinových tabletách, prášcích proti bolesti, jichž spolykal více než sto denně…“ No věděli jste to? Touto senzační informací jen tak mimoděk načíná chilský spisovatel a popularizátor vědy BENJAMÍN LABATUT své vypravování o fenomenálních vědeckých objevech, které lidstvu přinesly spásu i zkázu. Jeho kniha Strašlivá závrať (vyd. Paseka v překladu Anny Štádlerové) barvitě popisuje objevy i životní peripetie Bohrovy, Heisenbergovy, Schrödingerovy nebo třeba Haberovy. Tento německý chemik objevil umělá hnojiva, která zachránila lidstvo před hladomory, ale také bojový plyn yperit, jenž v první světové válce zabil tisíce vojáků a také Haberovu manželku: spáchala sebevraždu z etických důvodů, zatímco on s přáteli slavil svou genialitu… Výtečná a nesmírně poučná kniha! (KK)
Vtip týdne: Fotbalové mistrovství světa v Kataru jde tak trochu mimo mě, ale některé události nelze přehlédnout, ani když máte zavřené oči. Kromě podivného sporu o to, jestli mít duhové kapitánské pásky (jako ty vole, proč ne?!), je tu ještě zákaz alkoholu, což je při pohledu ze střední Evropy (kde, jak praví klasik, lze přežít, jen když je člověk trochu vožralej) poněkud nepochopitelné. Polský kreslíř JANEK KOZA to promítl do svého obrázku s předpokladem, že nedostatek alkoholu při sledování fotbalu bude brzy vadit i šejkům. (MD)
Báseň týdne: 10 slunce v záclonách náhle vidím všechen prach na věcech kolem 22 nahnu se z okna muž pod černým deštníkem podrážky vržou Již druhou sbírku haiku právě vydává oblíbený a oceňovaný prozaik JIŘÍ HÁJÍČEK (* 1967). Výborná haiku koncentrují na velice omezeném prostoru silný a inspirativní obraz, na druhou stranu se může báseň snadno zvrtnout v poněkud vyprázdněné formalistické cvičení. Byť ne všech 159 trojverší, která zahrnuje nová Hájíčkova kniha Muž pod černým deštníkem (vyd. Host), splňuje představy o skvělém haiku, najdeme jich tu nemálo a hluchých míst je poskrovnu. Proto se vyplatí vzít knihu do ruky. Třeba nad ránem, což je čas, který Jiří Hájíček ve svých básních často zachycuje. (KE)
TANEC V TUNÁCH ZRNÍ. DIVADLO Netradiční zážitek nabízí písecká Sladovna, která pozvala ke spolupráci performera, herce a režiséra MATEJE MATEJKU. Pro výstavu Jan A jaK dál, inspirovanou Janem Amosem Komenským, vytvořil interaktivní taneční inscenaci Zrnění. A to ve spolupráci s tanečnicemi z Tanečního studia T-Dance a v sále, který je zaplněný několika tunami zrní. Do zrní vstupují nejen účinkující, ale i diváci. Matej Matejka pochází ze Slovenska, studoval v Brně, dlouhodobě však žije a pracuje v Polsku (kde je spojený i se slavným vratislavským Institutem Grotowského) a v mezinárodním uměleckém prostředí. Využijte příležitost vidět jeho práci zase jednou v Česku. Po listopadové premiéře je Zrnění na programu ještě 4. a 18. prosince. (JB)
7 Fotogalerie

Mixér

Redakce Reflexu

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Více informací

Doporučujeme

Články z jiných titulů