Úhledný konec nevinnosti. Festivalový miláček Blízko rozdává emoce jako samolepky
Podle pětasedmdesáti kritiků oslovených portálem IndieWire to byl nejlepší film loňského festivalu v Cannes a měl vyhrát hlavní cenu, Zlatou palmu (kterou získala satira Trojúhelník smutku). Drama Blízko belgického scenáristy a režiséra Lukase Dhonta, jenž si v Cannes udělal jméno debutem Dívka, tam získalo „jen“ Velkou cenu za režii. Snímek byl nadšeně přijat i v Karlových Varech, měl pět nominací na Evropské filmové ceny a nyní je v užším výběru na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film. Blízko se všeobecně líbí – a to může být zrádné. Líbí se totiž až příliš snadno a ochotně a jednomu se nechce ptát proč.
Dvě věci Dhontovi upřít nelze, a to suverénní režii a skvělou práci s herci. Scénář, to je jiná kapitola. V Blízko filmař vypráví o silném, důvěrném, ale i křehkém vztahu dvou třináctiletých chlapců, Léa a Rémiho. Ti dva zjevně vyrůstali vedle sebe a teď spolu tráví nádherně bezstarostné léto plné dětských radovánek. Ve třinácti už ale dětství končí. Po prázdninách nastupují Léo a Rémi do nové školy, mezi nové spolužáky a do nových situací. A v tomhle změněném kontextu je jejich blízkost vystavena tlaku.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
