Existovala i druhá bomba pro Heydricha? Nová fakta o útoku na bestii
Neúnavný Bohuslav Balcar nezahálí ani po dokončení badatelsky nesmírně náročné, a navíc covidem-19 zpožděné dvacetisvazkové řady Z Normandie přes Ardeny až k nám. Ta je věnována osvobozování západních a jihozápadních Čech na jaře 1945 americkou 3. armádou čtyřhvězdičkového generála George Smithe Patona. Nyní se Balcar vrátil k osobnosti a neslavnému konci zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
U příležitosti 80. výročí operace Anthropoid, vrcholné akce československého a obecně rovněž evropského protinacistického odboje, přichází Balcarovo nakladatelství Resonance v edici Paměť – Memory s pozoruhodnou knížkou DRUHÁ BOMBA PRO HEYDRICHA?, rozdělenou do osmnácti kapitol. Jedním dechem se čtou úvahy o iniciátoru (či iniciátorech?) myšlenky na likvidaci stejně nenáviděného jako obávaného zastupujícího říšského protektora.
Atentát? Problematický výraz
Bohuslav Balcar tentokrát publikaci napsal s Jaroslavem Kulhánkem, příbuzným Jiřího Potůčka, alias Tolara, příslušníka paraskupiny SILVER A. V „Heydrichově“ holešovické zatáčce se právě tento radista objevuje v ne právě zanedbatelné roli a spolu s ním se nabízí otázka, zda vybuchla pouze jedna, Kubišova bomba, nebo jestli explodovala také „druhá bomba pro Heydricha“.
V publikaci se kromě mnoha jiných zajímavostí mimo jiné dočteme, že výraz „atentát“ není v případě útoku na zastupujícího říšského protektora příliš vhodný, třebaže je natolik vžitý, že ho těžko nahradíme. Koneckonců slavný film Jiřího Sequense z roku 1964 nese název Atentát. Toto slovo totiž máme – zvláště v dnešní době – spojeno spíše se sebevražednými atentáty muslimských fanatiků, jež nelze ani v nejmenším srovnávat se spravedlivým odstraněním krvavého katana českého národa, ačkoli již za války se objevily pochybnosti, zda jeho smrt vyvážila množství obětí následujících po „bombě pro Heydricha“.
Nepolapitelný Jan a další
Balcar připravil zajímavou, přehlednou chronologii příprav, provedení a následků Heydrichovy fyzické likvidace v souběhu s mezinárodní situací. Začíná 18. červencem 1941, dnem, kdy Spojené království uznalo československou exilovou vládu v Londýně, kterou ještě téhož dne uznal Sovětský svaz a 30. července Spojené státy, a končí 2. srpnem 1945, tedy postupimskou konferencí, na níž padlo rozhodnutí o odsunu německého obyvatelstva z československého území.
V sice poměrně útlé, zato však obsahově hutné knížce před námi defilují takoví hrdinové, jako například legenda českého odboje Jan Smudek. O tom ještě za druhé světové války, v roce 1943, natočili v sovětské Gruzii film Nepolapitelný Jan. Prostor pak dostanou i zrádci, jejichž prototypem se stal nechvalně známý parašutista Karel Čurda, a političtí chameleóni v podobě gestapáka Heinze Pannwitze, hlavního vyšetřovatele útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a autora zprávy o něm.
Tak pozorně čtěte!
