Jinak než slovy, přímo z těla, promlouvají ženská taneční sóla
Markéta Jandová. Eva Urbanová. Roni Chadash. A další umělkyně, které sdílejí ženskou zkušenost prostřednictvím uhrančivých tanečních sól. Navazují tak na své předchůdkyně, jako byly Loie Fuller, Isadora Duncan nebo Mary Wigman, a protahují do 21. století emancipační linku, která začala pomyslně odhozením korzetů.
Ženská sóla jsou v dějinách tance 20. století silnou emancipační linkou. Jsou pevnou součástí moderního tance, který se rozvíjel v kontextu uměleckých avantgard a etabloval tanec mimo svět baletu a jeho historicky daného striktního pohybového slovníku. Tanečnice, jako byly například Loie Fullerová, Isadora Duncanová nebo Mary Wigmanová, osvobozovaly na jevišti ženské tělo v pohybu v době, kdy také v módě spěl postupně k soumraku dámský korzet jako běžná součást každodenního oděvu. Korzet v denním nošení nakonec pohřbila první světová válka, mezní existenciální zkušenost, která stejně tak zásadně proměnila i umění, a to nejen umění pohybu.
Také současný tanec je plný ženských sól. Těžko bych dala dohromady všechna, která jsem už viděla. Nejsem dobrá v archivaci a v uchovávání vlastní paměti. Utkvěla mi třeba jedna italská tanečnice středního věku, nikoliv její jméno. Tančila na ticho v jednoduchých bílých šatech a s černými chlupy v podpaží, které dodaly jejímu jemnému tanci revoluční nádech boje proti požadavkům kultury na ženské tělo a jeho krásu. Zjistila jsem, že po letech si některá představení dokonce mylně pamatuji jako ženská sóla, i když jimi nebyla. Takhle si vzpomínám na duet No Fear, No Die Evy Černé a Karla Vaňka. Na scéně dodnes vidím jen fascinující Evu, choreografku a tanečnici pár let po čtyřicítce, která krátce nato, v pouhých šestačtyřiceti letech, zemřela.
Hutná linie ženských sól pokračuje i s tím, jak se umění hlouběji noří do 21. století. Aktuálně mohu vzpomenout na choreografku a tanečnici Markétu Jandovou a její F*cking Beautiful Spring pod křídly souboru Spitfire Company, na Evu Urbanovou ze Slovenska a její taneční sólo The Essence nebo na Roni Chadashovou z Izraele a její dílo Goofy. Tanec je stále možností, jak důrazně sdílet ženskou zkušenost – jinak než slovy, přímo z těla.
