Velká pěchotní kasárna, která „hrála“ v nacistické potěmkiádě, se hroutí
Když nacisté chtěli světu ukázat, jak krásně se Židé v Terezíně mají, natočili propagandistický film, ve kterém se v koncentračním táboře například radostně hraje fotbal. Kulisy této hrůzné podívané jsou nyní na spadnutí. Na opravu by přitom stačilo pár ročních odměn ředitele VZP...
Ten film se uvádí pod názvem Vůdce daroval Židům město a natočil ho na příkaz německý židovský režisér a herec Kurt Gerron. Sám pak zahynul v Osvětimi. Snímek byl sestříhán do března 1945, měl 90 minut a uveden byl před koncem války jen interně. Pak se ztratil, možná ho spálili, možná zmizel jako válečná kořist v Sovětském svazu. Až v 60. letech se z něj u nás našel jedenáctiminutový fragment, který uvedl Krátký film pod názvem Město darované v roce 1965.
Správně se jmenuje Theresienstadt. Ein Dokumentarfilm aus dem Jüdischen Siedlungsgebiet a jedním z jeho kameramanů byl i Čeněk Zahradníček, o němž teď bří Miroslav a Jaroslav Čvančarové vydali monografii Kameraman Čeněk Zahradníček (2022). V ní se najdou všechny podrobnosti o vzniku nacistické potěmkiády, kterou měla být světová veřejnost přesvědčena, jak se v terezínské předsíni holocaustu žije blaze a radostně. Tak radostně, že se například ve zdejších Velkých pěchotních kasárnách hraje za masové účasti židovského publika fotbal.
Na ty imitační záběry si živě pamatuji, proto se mě tak dotkl dnešní stav kasáren, kde se už dříve zbortila střecha z 18. století a po ní teď i střecha vedlejší zbrojnice. Oba historické objekty jsou v zoufalém stavu na hraně demolice, město však nemá na opravu finance. Přitom rekonstrukce střechy zbrojnice by stála pouhých šest miliónů korun, což je, jak se dozvídám, ani ne čtyřnásobek loňské roční odměny ředitele VZP. Upřímně: jako klient VZP bych užitečnější využití svého zdravotního pojištění viděl spíš v té střeše než v páně ředitelových odměnách.
Zvláště když jeho měsíční plat už tak činí 225 000 Kč, což je suma v oblasti kultury a ochrany památek naprosto bájná. Ale to jsme celí my: v podkuřování hodnostářům imitujeme jiné, i když na to nemáme, a vlastní identitu přitom systematicky demolujeme.
