Canneský deník Šimona Šafránka 4: Hollywoodský stroj na peníze a oslava Harrisona Forda
Film může být francouzský vynález, ale až Amerika mu dala dnešní význam. Konkrétně Hollywood. Kouzelné slůvko v kultuře po celém světě – a Cannes nejsou výjimkou. Největší ohlas prvních dní zaznamenalo páté dobrodružství odvážného archeologa Indiana Jonese, který ovládá jak světovou historii, tak střelné zbraně a práskání bičem.
Světová premiéra snímku Indiana Jones a nástroj osudu, který bude mít v Česku premiéru 29. června, byla především oslavou Harrisona Forda. Osmdesátiletý herec na pódiu převzal Zlatou palmu za celoživotní přínos kinematografii. „Říká se, že když umíráte, proběhne vám před očima celý život. A právě to jsem teď viděl,“ řekl dojatý Ford poté, co na plátně proběhla montáž jeho nezapomenutelných filmových rolí. Právě Indy byl pro herce s charakteristickou jizvou na bradě první skutečně hitovou hlavní rolí v životě – psal se rok 1981 a v kinech mělo premiéru dobrodružství Dobyvatelé ztracené archy v režii Stevena Spielberga. Film s rozpočtem 20 milionů dolarů jich vydělal takřka 400.
A zbytek je historie. Konkrétně tedy tři pokračování ve Spielbergově režii, videohry, televizní seriály, tematický program v Disneylandu. A především miliony holek i kluků, které tenhle chlapík naučil milovat film, dobrodružství a dějiny. Včetně mě. I proto se nedivím, že lístky na film Indiana Jones a nástroj osudu, který už režíroval James Mangold, byly v Cannes rozebrané za 60 vteřin. Doslova.
V pátek o tom dokonce psal filmový magazín Screen. „Kdo má všechny ty lístky na červený koberec?“ ptá se Geoffrey Macnab a v textu rozebírá, že čím dál víc vstupenek na oficiální večerní projekce připadá partnerům festivalu. Na profesionály jich pak zbývá minimum. Roste tak zájem o návazné trhové nebo novinářské projekce. Zatímco loni jich měl Top Gun: Maverick hned několik, Indy jen jedinou. Moje šance na ni vyprchala taky ještě dřív, než jsem se stačil zalogovat do rezervačního systému.
Ten je pro Cannes stále spíše novinkou, a tak trvá několik dní, než si v něm všechno sedne. Asi největším lapsem organizátorů zatím bylo promítání krátkého westernu Pedra Almodóvara Strange Way of Life o homosexuálním páru pistolníků (Ethan Hawke a Pedro Pascal), jímž do filmového světa vstupuje coby producent módní dům YSL. Fronta před kinem Debussy se táhla sto metrů, uvaděči ale nedopatřením začali nejprve pouštět dovnitř „last minute“ frontu, zatímco diváci se vstupenkami zůstali před branami sálu.
Pak je možná lepší dát přednost vedlejším festivalovým sekcím. Spolehlivé bývalo především Quinzaine des réalisateurs, jehož dramaturgové dávají přednost avantgardnějším filmům. Letos tedy experimentují především s formou. Viz páteční projekce kusu Conann, v němž zdejší enfant terrible Bertrand Mandico exponuje dívčí variantu barbarského mstitele, tedy mstitelky. Jde o fantasmagorickou vidinu, v níž čas pádí s větrem o závod a hlavní hrdinka je lapena v osudovém trojúhelníku se psí manipulátorkou Rainer a milenkou i rivalkou Sonjou. Je to celé natolik bláznivé, až si nedokážu představit, že by film přijalo jiné než festivalové publikum. Na druhou stranu: jestli tohle může být alternativa precizním hollywoodským strojům na odpočinek i peníze, pak jsem jednoznačně Team Conann.
